Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ershetu - Yomi

ErshetuYomi

Garmfrost7.11.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Ershetu objevují japonské šintó, jsou opět filmově výpravní, tentokrát však více metalovější...

Rok se sešel s rokem a je tu další porce výtečného zážitku s dílny kinematického projektu Ershetu, za kterým stojí šéf Debemur Morti Void, jeho kamarád Sacr a hlavně Vindsval. Na předchozí nahrávce s názvem Xibalba se objevilo další kultovní jméno, které tentokrát chybí. Tím byl Lars Nedland. Koho by zajímalo, kdo se zhostil všech zpěvů tentokrát, dozví se, že tím hlasem je Vindsval. Zda je tohle dobrou zprávou či nikoliv, nechám na každém z vás. Intza Roca, kterého jsem neznal, neznám dál, ale jeho hra na bicí a perkuse je opět velice chutná a zábavná.

 

Vindsval nabízí poněkud odlišné vokály než Lazare. Tam, kde se Lars chopil sólového prostoru, je Vindsval více ponořený do šíří, je neuchopitelný, nejasný a jeho hlas je, jak se říká, jedním z nástrojů.

 

Po Mayském prostředí se Ershetu vydali na univerzitní výlet do Japonska, aby objevovali temnou mytologii japonského šintó. Protože o tamním původním náboženství nevím zhola nic, vyhledal jsem si dostupné info a pomohl si promo textem. Abych tedy citoval : Yomi je postaven na představě kami, božské bytosti. Oficiálně je kami bráno jako božstvo, ale zahrnuje další přírodní bytosti. Dobré i zlé.

 

Po hudební stránce se dá říct, že Yomi pokračuje v nastaveném scénáři z debutového počinu. Takhle bych ovšem zjednodušovat situaci nechtěl. Minimálně v pěvecké rovině se dějí odlišné věci. Podobné jsou chorály, a to zejména díky faktu, že ty na Xibalba obstaral zejména Vindsval. Yomi nabízí více vrčivých hlasů a ty drží album při zemi. Teatrální a divé čisté zpěvy, nápěvy, halekání a pobrukování jsou dle mého názoru ještě nezemitější a neuchopitelnější, než je umělecky založená hudební složka.

 

Nálada díla je násilnější a více založená na propastných rozdílech mezi extrémem, tradiční japonskou hudbou a filmovými scénickými plochami. Stejně jako minule je znát, že se tvořilo hlavně na klavíru a klávesových nástrojích. Kytary, basa a bicí jsou všudypřítomné. Kytary tentokrát obzvlášť hutné, nicméně melodické nebo atmosférické prvky jsou nejhmatatelnější právě v onom klavíru a nesamplovaných tradičních nástrojích.

 

Měl jsem možnost slyšet Xibalba beze zpěvů a musím říct, že teprve tak vynikla síla instrumentálních vizí naplno. Jsem zvědavý, zda by stejně tak působila i novinka Yomi. S Yomi mám krapet problém. Nenacházím překvapení (ano, ocitli jsme se na druhé straně planety a odlišném duchovním světě. Změna na pozici zpěvů je citelná a mnohdy opravdu hodně) prakticky ani okamžik. Obě alba jsou nadprůměrná. Na Xibalba mě bavila nejvíce ona kinematická atmosféra, soundtrackový styl, který byl obohacen o metalový drajv. Scénář se opakuje, jenže metal soundtrack válcuje, ale nemá moc co říct. Nějak to Japonsko, staré náboženství a božstva necítím. Když jsem si pro srovnání pustil loňské album francouzsko-japonského projektu Enterré Vivant 四元素 (Shigenso), je znát, kde se to povedlo více.

 

Vrátím se ke svým dojmům z Yomi. Minule mi Vindsval nepřipadl tolik v popředí a bylo to ku prospěchu celku. Po zvukové stránce se Vindsval snažil, aby dal albu potřebnou sílu, ostrost a hutnost. Kdesi však potratil originální charakter předchůdce. Naopak artwork Yomi mi imponuje víc než obálka předchůdce. Líbí se mi motiv, harmonie barev a jejich odstíny, a k náladě alba mi sedí. Suma sumárum – očekávání z Xibalba se na Yomi nenaplnila.

 

 

Album je silné, láká k dalším poslechům, je metalovější, což bezesporu uvítá nejeden fanoušek. Debutu se Yomi však nevyrovná a nemyslím si, že se tomu tak děje díky změně na pěveckém postu. Zpěvy jsou jiné, ale svou divokostí, zlobou a nejasností více odpovídají duchovním představám díla.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky