Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Esoteric se od pradávna vyznačují svébytným přístupem k nejpomalejšímu stylu, který povznáší do svého esoterického světa plného psychedelie a monumentálního kompozičního umění. Už dávno nejsou obyčejnou funeral doom partou, oslavující pohřební litanie a vnitřní démony. Teď přemýšlím, kdy onou „obyčejnou“ kapelou vlastně Esoteric byli. Ostatně už dlouhohrající dřevně surový debut Epistemological Despondency před pětadvaceti lety nesl známky geniálnosti a budoucího žánrového rozpětí. Esoteric nikdy z vydáním nové nahrávky nespěchali, nicméně osm let dlouhou pauzu mezi sebou ještě neměli. Na druhou stranu – ke vstřebání Paragon of Dissonance oněch osm let bylo tak akorát.

Bylo jasné, že se nová deska slovutných Esoteric opět stane událostí na metalové scéně. Rovněž je jasné, že tato událost nezasáhne širší posluchačstvo. Nejeden zapřisáhlý doomer se A Pyrrhic Existence vyhne pro náročnost a neuchopitelnost nového materiálu. Možnost přístupu k deskám Esoteric není běžným poslechem možný. Je třeba se naladit na stejnou vlnu, lehce nebo více (záleží na vás) se vyhodit z běžného vnímání reality a nechat se vést nárazovými vlnami hebkých i zuřivých harmonií zběsilé ponurosti šíleného díla.

A Pyrrhic Existence opět dokazuje, co znamená výraz dlouhohrající. Album se rozprostírá na ploše dlouhé přes hodinu a půl na dvou discích. Ukočírovat půl hodinové skladby ovšem Esoteric umí a proto úvodní a zároveň nejdelší tryznu Descent není problém doposlouchat. Je to v podstatě kompozice, která by jinému stačila na samostatné album. Během půl hodiny vás skladba provede různorodými zákoutími a třískne s vámi zvláštními zvukovými vstupy. Udyndá vás ambientem a poblázní blackovou nenávistí, respektive pohoupe nádhernou melodií. Obzvláště rozhozenou a zároveň misantropicky uzavřenou se jeví Rotting in Dereliction. Ta jako výplod schizofrenické mysli nárazově přechází mezi rituálním obejmutím a zběsile rozzuřenou duševní bouří.

Antim Yatra zakončí první půlku alba ambintem beze slov. Dochází na krátkou chvíli ke ztišení emocí, aby se mysl mohla připravit na zlo v podobě dvojice Consuming Lies a Culmination. Po příjemném úvodě se Esoteric vrací k psychedelii i deathmetalové brutalitě. Přestupy mezi náladami nejsou ani plynulé, ani rozhozené. Esoteric uměli a umí znít zároveň harmonicky i disharmonicky. Jakoby se v jednom momentě střetly dvě dimenze či reality. V podstatě je možné, že se vám zastaví srdeční tep. Je totiž možné, že v momentě, kdy se střetne zuřivost s tichou básní, rychlost se zádumčivostí a psychotické vrčení s éterickou něhou, vaše srdce to nevydrží. Nejde najednou běžet a spát. V Sick and Tired jakoby chtěla kapela posluchače vysvobodit a potěšit. Nádherné melodie mají nad zlými navrch, vše má vyčerpávající potenciál.

Každá z šesti skladeb má vlastní příběh a strukturu. Každá má schopnost být sama sebou, avšak plynule rozvíjí a doplňuje ostatní. Při poslechu mám pocit osobního vyčerpání, které přichází po neskutečném růstu emocí a jejich strmého pádu do duševní propasti. Gregovy vokály jsou opět vrcholem nahrávky. Jejím zdobením i hrozbou. Jeho hlas je jedním z nástrojů, respektive mnoha z nástrojů, protože z jeho hrdla se line celý zástup rozporuplných řevů, syčení, ječení, bručení a pištění, stejně jako různorodých démonických vpádů. O kvalitě zvuku nebo instrumentálního kumštu není podle mě potřeba mluvit. Je to opět nádhera a radost.

A Pyrrhic Existence je albem plným kontrastů, hudebního umění i šílenství. Je mi jasné, že tomu, kdo dává přednost kratším nahrávkám, může nové dílo Esoteric připadnout chaotické a nekonečné. Ostatně tak tomu je od pradávna. Esoteric nehrají pro běžného posluchače a jejich desky nejsou vhodné pro každou chvíli. Každopádně A Pyrrhic Existence už teď patří mezi to nejzajímavější, co se odehrálo na metalové scéně a to nejen v uplynulém roce.