Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mé první setkání s finskými Eternal Tears Of Sorrow proběhlo až s aktuálním albem. Nemohu tedy přidat porovnání s předchozími počiny. Pro uvedení do určitého povědomí, i pro další neznalce, lze aktuální zářez popsat jako srážku drsnějších počinů Therion, Nightwish a Within Temptation. Kdo jest přesycen dámským operním vokálem, neprchejte, zde se jej dostává v pomyslných špetkách, pro vyvážení dokonalé chutě celého stolování. Kapela v poslední době prodělává personální rošády a její styl je možno zakotvit do symfonického (občas death) metalu s gotickými a power zákoutími.

„Children Of The Dark Waters“ nepřináší žádnou revoluci, ale snese nálepku nadstandardu. Monumentální sound mě přikovává do kolečkového křesla. Nástup alba mě nutí zvyšovat hlasitost až k prahu bolesti. Dávkování symfo složky je vysoké, ale precizně zamontované i do tvrdších pasáží, takže neexhibuje pouze při odpočinku nebo gotických procházkách. Mistr šesti strun se nenechá zahanbit a také si vydupe slušným sólem pozornost. Celkový dojem ze vzletného otvíráku v mých uších kazí jen průměrný nečistý vokál, snad je to tím, že není úplně nahoře, aby více drásal a trhal na kusy.

Místy jsou některé skladby čitelné, jako věty ze slabikáře vydaného před 15 lety, přesto instrumentace a fortel tyto myšlenky přebíjejí, ale nezatracují. Neoklasické klávesové plochy vždy jen načrtnou skicu, aby je zavčasu rozmetal mohutný příliv energie, zvlášť dobře prostřídaný klidnějšími pasážemi pro zvýšení dynamiky a zapamatovatelnosti. Každá skladba se snaží mít vlastní ksicht, místy ale album nedrží pohromadě a je křečovité. V okamžiku, kdy vokál v prvních třech skladbách už začíná být lehce na obtíž, dochází v polovině třetí ke zlomu. Gotický chorál s čistým dámským vokálem, rozsáhlá orchestrace, trylky, zpěvnost, skočnost – druhá tvář jindy hodně nesmlouvavého temného výrazu ETOS. Všichni Therionisti a Nightwish fans budou plesat.

Polovina skladby je pro ETOS jakýsi pomyslný hraniční kámen, od kterého by se mělo nastolit nové hudební rozpoložení. Dokáží těmito předěly skladeb udělat z jinak tuctového vatového dílku slušnou stravitelnou zábavu. Místy doslova překypují něhou a mazlivostí. Dokonale tak zklidní atmosféru a dovolí oddech. Kontrastní rubanice pak mají větší energii vyjevit svůj potenciál. Pomyslné „grande finale“ zajišťuje skladba „Nocturne Thule“, pekelně rychlá power melody symfo skladba. Velmi povedený závěr, hodný skutečných upřímných mistrů svého fochu.