|
|
||||||||||
Pod skvostným názvem The Monolith Deathcult (TMD) dominuje modernímu metalu nizozemská sebranka, kterou není potřeba blíž popisovat. Klidně by už mohla věšet ostruhy na hřebík, ale to by byla škoda. Stále je co říci a kapela to dělá tak, že svoji hudbu nechá jít s dobou. The Demon Who Makes Trophies Of Men je album, kterým si existenci téhle kapely připomínám. Kdysi jsem poslouchal jejich Tetragramaton (ZDE), ale pak mě to asi přestalo bavit a další tři řadovky jsem propásnul. Po dlouhých letech kapelu opět poznávám a musím říct, že to má hodně do sebe. Nejde o náročný poslech ve smyslu vycizelovaných kompozic, spoustu věcí si člověk domyslí a odhadne předem, ale často jsme překvapeni neobvyklým aranžmá, zvukovými efekty a nečekaně odlehčeným soundem.
Ze startu cítíme dávné začátky, převládá pocit brutality a nesmiřitelného nářezu. Strohá, deptající kytarová hra opravdu není sladká manekýna, která se nakrucuje a plýtvá mejkapem. V podladěném módu drží výraznou rytmiku stojící na silných pilířích několika riffů. Historie tvrdého, kdysi až brutálního death metalu, se připomíná a ukazuje nesmazatelné jizvy ve staré kůži. Tyto časy jsou zpět i díky guturálnímu chropotu zpěváka Koka. Kok, v hrdle mající stafylokok, zvrací opravdu úctyhodným způsobem a je to radost poslyšet. Jeho hrdlomlýnek texty dobře porcuje a zachovává je šťavnaté. Avšak TMD brzy ukazují, že jsou kapelou nemající v dnešní době jasný a zřetelný rámec.
Jestliže dřív se dalo celkem s klidem mluvit o death metalu, tak teď je nám předložena modernistická fúze využívající všemožných technologických udělátek. Zdánlivě nenáročná mlýnice hučí a tlukot parních kladiv udává nekonečný rytmus. Posluchači se začnou chytat na lep v momentě, kdy se do toho začnou montovat orchestrální pasáže, které hudbě najednou dávají úplně jiný rozměr. Do popředí se dostává výrazná melodika, která může připomínat hudební doprovod nějakého filmu, jindy jde o použití syntetických smyčců rozehrávajících košaté aranže nebo sborové zpěvy. Album na tyhle prvky hodně sází a využívá k tomu elektronické vsuvky a samply. Nápadů má kapela dost na to, aby dokázala stvořit atmosféru plnou futuristických představ. Nicméně realita se porazit nenechá a všechny průkopnické pokusy končí v drtiči odpadu směr stoka.
TMD tohle všechno dělají s humorem a zvídavou elegancí, která z jejich desky dělá zábavnou kratochvíli. Dovedou se oprostit od svazující povinnosti znít metalově a dokáží překvapit skvělou rockovou pasáží (např. Commanders Encircled With Foes). Posluchač tu najde spoustu nenáročných pasáží s myšlenkou lehkou jako kouř, což ve výsledném mixu hodnotím kladně. Je to moderní album vyznávající pochodový rytmus, který mu drží páteř a nabíjí se svěží elektronikou. Je tu ale i druhá stránka věci. Opakovaným poslechem se zábavnost vytrácí a spíš jen mechanicky se nechávám nést dunivým rytmem. Skladby začínají splývat, každá mě oslovuje stejným jazykem a je zaměnitelná. A to, že do písniček furt někdo kecá ani nekomentuju...
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Mr. Wichtig / 19.7.24 14:29odpovědět
Začít recenzi tím, že autora "to přestalo bavit" a podobným způsobem ji i ukončit, tak to je zde opět důkaz toho, proč raději nepsat nic. TMD naopak dokazují, že se svou muzikou baví a každý poslech odhalí další množství parádiček. Z recenze je každopádně cítit křeč, když si s deskou nevím rady, musím vůbec psát názor?
Label:Human Detonator Records
Vydáno:Duben 2024
Žánr:death/symphonic
Michiel Dekker - kytara, zpěv
Carsten Altena - klávesy, kytara,zpěv
Robin Kok - zpěv, basa
host:
Frank Schilperoort - bicí
1. The Demon Who Makes Trophies of Men
2. Commanders Encircled with Foes
3. Kindertodeslied MMXXIV
4. The Nightmare Corpse-City of R'lyeh
5. Gogmagog - The Bryansk Forest Revisited
6. Matadorrrrr
7. Three-Headed Death Machine s
8. I Spew Thee Out of My Mouth MMXXIII
The Monolith Deathcult
Tetragrammaton
Bjørn Riis
A Storm is Coming
Intronaut
Habitual Levitations (Instilling Words with Tones)
Dødsengel
Bab Al On
Placebo
Never Let Me Go
Tristania
Darkest White
Gorgonea Prima
Black Coal Depression
Lacuna Coil
Delirium
Big Boss
Než zemřu
Usurpress
Ordained
Hyrgal
Fin de règne
Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
31.1.2025Finští melancholici Hanging Garden vydají pod Agonia Records 14. března nové EP The Unending. Z něj nyní coby ochutnávku pouští do světa singl se skla...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.