Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ethir Anduin - Loneliness of My Life

Ethir AnduinLoneliness of My Life

Garmfrost18.7.2019
Zdroj: CD (promo od Satanath Records), mp3
Posloucháno na: na všem možném
VERDIKT: Loneliness of My Life i beze slov promlouvá k posluchači silou melodie, atmosféry a v neposlední řadě osobitým šarmem...

Opravdu jsem s letošním balíčkem promo nahrávek od Satanath Records spokojený. Rozšířil mi obzory o interprety, o které bych asi jen tak nezakopl. Nyní bude řeč o taktéž ruských Ethir Anduin. Jedná se o sólo projekt multiinstrumentalisty Fenrira (Alexey Veselov) z deathmetalových Bestial Deform. Fenrir se ovšem ve svém projektu zaobírá naprosto odlišným spektrem hudebního vesmíru. Ethir Anduin se nese pozvolnými stezkami na pomezí post/blacku s doomem v hodně atmosférickém a zasněném duchu. Deska vyšla díky spolupráci Symbol Domination s More Hate Productions. K nám se pak dostala distributorem Satanath Records.

 

Vzhledem k tomu, že Ethir Anduin existuje třináct let, recenzovaná řadovka Loneliness of My Life je už několikátá v řadě a samotný Alexey se na scéně pohybuje od začátku devadesátých let, nečekal jsem nic podprůměrného. Nic, co by zavánělo ztrátou času. Což se ani neděje. Hned od prvních tónů plně instrumentálního díla je jasné, že se dějí věci. Výborný zvuk příjemně zaštiťuje zajímavě vygradované kompozice, kterým zpěv příliš nechybí. Tohle neříkám často, protože pro mě bývá zpěv na prvním místě a instrumentálky mě musí přesvědčit svojí dokonalostí, abych jim dal šanci vícekrát než jednou (hehe).

 

Nechtěl bych lhát, že na Loneliness of My Life neuslyšíte žádný hlas. Sem tam a tam sem nahrávkou probleskne mluvený projev. Hlavní slovo mají ovšem sólové vyhrávky, akustické hrátky, zvláštně znějící klávesy a výborná baskytara. Ta mě mrskla svým šarmem přes uši hned na poprvé. Spolu s bicími mi byli prvními průvodci deskou. Občasné zrychlení je pouze zpestřením pozvolného dění. Každá skladba má svůj svět. Svoje grand finále je ale souvisle začleněno do multivesmíru Loneliness of My Life.

 

Na instrumentálních nahrávkách bývá často záporem přílišné ego hlavního protagonisty, který do posluchače hrne svoje onanie hlava nehlava. Fenrir nepatří do této kategorie. Skladby jsou bohatě zaranžované, všechny nástroje mají své místo, ale často vstupují do řeči druhému. Nicméně všechno sedí a nepřebývá. Melodie nemají status patosu, na bolestínství se zde nehraje. Ač je Loneliness of My Life dlouhá víc než hodinu, ani si nevšimnete, že jste na konci.

 

 

Pokud vám tedy nevadí absence zpěvu, nevadí vám klávesy a silné melodie, či mix post metalu s doomem a blackem, respektive vyhledáváte-li právě takovou muziku, neměla by vám zatím poslední deska Ethir Anduin Loneliness of My Life uniknout. Ethir Anduin se sice nachází v hlubokém undergroundu, kde bádá pouze pár jedinců, svojí kvalitou ovšem hravě přesahuje daleko známější spolky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky