Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Evocation - Illusions of Grandeur

EvocationIllusions of Grandeur

Garmfrost10.1.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Philips MCD183
VERDIKT: Písně samotné jsou opravdu kvalitní a stojí za opakovaný poslech. Ovšem ztráta originality a absolutní podoba s Amon Amarth sráží hodnotu díla nemilosrdně dolů.

Zlatokopové, kopíráci, vykrádači... To jsou označení, která provází poslední řadovku švédských veteránů EVOCATION „Illusions of Grandeur“.

 

Finové ve švédské sebrance EVOCATION začali řádit na scéně zároveň s těmi, od kterých nyní opisují a napodobují (Amon Amarth, Dismember, At the Gates, God Dethroned atd.). Dle jejich slov je onen fakt daný společnými kořeny. No dobrá, ale „Illusions of Grandeur“ je už v pořadí čtvrtá deska a teprve ona je v režii klonoidních nápadů. Že by si až teď vzpomněli na svůj původ? Nefilozofujme a vrhněme se rovnou na muziku.

 

Svižný rozjezd v podobě titulní „Illusions of Grandeur“ zabíjí majestátností a silou obrovskou. Hned si vzpomenete na začátek devadesátek, kdy se ve Švédsku rodil death metal a hlavně jeho melodičtější odnož. Píseň skvěle šlape a vynucuje si vaši pozornost. Je legrační, že mě osobně starší desky EVOCATION moc nebavily a novinková záležitost i přes nultou originalitu je mi bližší a milejší než lehce originálnější, avšak nudnější předchůdce. Druhá „Well of Despair“ pokračuje v řízném tempu a na řadu přichází až helloweenská melodika v refrénu. Zvolnění se dočkáme v „Divide and Conquer“. Pozvolný úvod, vypůjčený od jiných deathters Gorefest z dob „False“ a „Erase“, se po chvíli rozjede do středních temp a jsou to opět Amon Amarth jak vyšitý. Paradoxně svým zápalem a přitažlivostí EVOCATION převyšují originál. Jak ironické. I náměty textů nejsou viditelně příliš původní, ale nejsou vůbec špatné. Mým osobním vrcholem alba je pátá „Metus Odium“. Brouzdá do vzteklého rifovaného thrash metalu a vybuchuje v grandiózním refrénu. S hostujícím Johanem Heggem v „Into Submission“ je podoba s Amon Amarth dokonána. Skladba funguje svojí vzletností a jednoduchostí jakoby vypadla z kteréhokoliv alba Amonů posledních let, jen je poněkud záživnější.

 

Je to smutné nebo komické, že takhle stará banda se vrhne na vykrádačství svých souputníků? I přes zmiňovaný fakt jsou samotné písně skvělé a moc pěkně se poslouchají. Takže co s výsledným verdiktem? Originalita 0 %, přínos scéně 0%, ale instrumentální výkon 90 %, zajímavost písní 90 %, produkce 80 %. Klišoidní a nevkusný obal mému hodnocení nepřidá. Takhle rozpolcený jsem u hodnocení desky ještě nebyl. Pro koho je album určené? Fanoušci pamětníci desku zřejmě odvrhnou a mladší, kteří se touto deskou mohou vydat na exkurz melodickým death metalem, mají svoje šampiony. Tudíž cestou ven je bezesporu vycouvání z této slepé uličky a zkusit se inspirovat méně okatěji.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Marcus / 11.1.13 15:00odpovědět

Tak na novinku EVOCATION som sa veľmi tešil, no som z výsledku veľmi sklamaný! Hudobníci vo svojich rokoch, ktorí si už nečím prešli, niečo odskákali, majú potrebu kopírovať AA, či AT THE GATES a to úplne vo všetkom?

Honza K. / 10.1.13 9:36odpovědět

Tohle album jsem poslouchal poslední dobou, kdy nebyl vůbec čas na komplexní muziku a potřeboval jsem něco kovovýho. A musím říct, že to svůj účel splnilo. Takže líbí, i když je v každém momentě celkem zřejmé, co bude následovat. Já jim lupnu 65%, páč tuším, že sem tam si to asi ještě pustím jako kulisu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky