Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zlatokopové, kopíráci, vykrádači... To jsou označení, která provází poslední řadovku švédských veteránů EVOCATION „Illusions of Grandeur“.

Finové ve švédské sebrance EVOCATION začali řádit na scéně zároveň s těmi, od kterých nyní opisují a napodobují (Amon Amarth, Dismember, At the Gates, God Dethroned atd.). Dle jejich slov je onen fakt daný společnými kořeny. No dobrá, ale „Illusions of Grandeur“ je už v pořadí čtvrtá deska a teprve ona je v režii klonoidních nápadů. Že by si až teď vzpomněli na svůj původ? Nefilozofujme a vrhněme se rovnou na muziku.

Svižný rozjezd v podobě titulní „Illusions of Grandeur“ zabíjí majestátností a silou obrovskou. Hned si vzpomenete na začátek devadesátek, kdy se ve Švédsku rodil death metal a hlavně jeho melodičtější odnož. Píseň skvěle šlape a vynucuje si vaši pozornost. Je legrační, že mě osobně starší desky EVOCATION moc nebavily a novinková záležitost i přes nultou originalitu je mi bližší a milejší než lehce originálnější, avšak nudnější předchůdce. Druhá „Well of Despair“ pokračuje v řízném tempu a na řadu přichází až helloweenská melodika v refrénu. Zvolnění se dočkáme v „Divide and Conquer“. Pozvolný úvod, vypůjčený od jiných deathters Gorefest z dob „False“ a „Erase“, se po chvíli rozjede do středních temp a jsou to opět Amon Amarth jak vyšitý. Paradoxně svým zápalem a přitažlivostí EVOCATION převyšují originál. Jak ironické. I náměty textů nejsou viditelně příliš původní, ale nejsou vůbec špatné. Mým osobním vrcholem alba je pátá „Metus Odium“. Brouzdá do vzteklého rifovaného thrash metalu a vybuchuje v grandiózním refrénu. S hostujícím Johanem Heggem v „Into Submission“ je podoba s Amon Amarth dokonána. Skladba funguje svojí vzletností a jednoduchostí jakoby vypadla z kteréhokoliv alba Amonů posledních let, jen je poněkud záživnější.

Je to smutné nebo komické, že takhle stará banda se vrhne na vykrádačství svých souputníků? I přes zmiňovaný fakt jsou samotné písně skvělé a moc pěkně se poslouchají. Takže co s výsledným verdiktem? Originalita 0 %, přínos scéně 0%, ale instrumentální výkon 90 %, zajímavost písní 90 %, produkce 80 %. Klišoidní a nevkusný obal mému hodnocení nepřidá. Takhle rozpolcený jsem u hodnocení desky ještě nebyl. Pro koho je album určené? Fanoušci pamětníci desku zřejmě odvrhnou a mladší, kteří se touto deskou mohou vydat na exkurz melodickým death metalem, mají svoje šampiony. Tudíž cestou ven je bezesporu vycouvání z této slepé uličky a zkusit se inspirovat méně okatěji.