Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Exhumed - Necrocracy

ExhumedNecrocracy

Garmfrost17.11.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Výborné a posluchačsky příjemně stravitelné. Elegantní brutalita chtělo by se říct.

Americkou sebranku EXHUMED poslouchám taky už nějaký ten pátek a vždy mě s novou várkou vraždících válů odrovnají. Prvním, čím mě poslední roky vždy zaujali, je hráčská vyspělost, která s každým dalším albem roste. Nezapomínají na chlív, ale onen thrashový odér, se kterým dřív jen lehce koketovali, se hlavně v kytarách dere vyzývavě do popředí. EXHUMED byli vždy přirovnáváni ke Carcass. To, myslím, ale Mattovi a jeho kumpánům vůbec nevadí. Za prvé je dle jejich slov ctili a za druhé je poznat, že i přes citelné poznamenání tvorbou zmíněných řezníků jdou vlastní cestou. Navíc oproti Carcass nezapomínají na parádní grindové vypalovačky. Byť jsou už taky minimální. V popředí je spíše thrash deathová jízda. „Necrocrazy“ vychází pod hlavičkou obřího labelu Relapse Records a trojice zvukových mistrů John Haddad, Ryan Butler a Will Putney pro EXHUMED vytvořila masívní zvuk, který vás vystřelí z trenek.

 

Po letech se vrátil vrahoun Bud Burke, majitel zvráceného hrdla a rychlých prstů. Kytarové melodie dvojice Mata a Buda jsou propletené a vždy nad brutálním spodkem vykouzlí parádní sólíčko a pak další a další. Jak vidno, nechtějí být za každou cenu extrémní a dávají v úžas svoje umění. Aby nevznikla mýlka, pořád se jedná o pořádné řezby, ale už ne tak bezhlavé. Spíše sázejí na techniku a promyšlenost. Budův zvraceč EXHUMED chyběl. Matt má hlas skvostně jedovatý, vůdčí, ale až nyní společně s Budem krásně vyzní jejich síla. Basa Roba Babcocka dodává svojí elegancí celku punc dospělé brutality. Je třeba zmínit, že zde basa pouze nesupluje kytarové melodie (když tak fakt krásně tvrdě zní), ale naopak je občas chytře doplňuje a mnohdy vede. I bicí Mike Hamiltona jsou více vymazlené, než tomu bylo na minulých deskách. Nebojí se blast beatů, ale ani různých přechodů a změn tempa.

 

Nevím, jak se k desce budou stavět grindoví fans, ale myslím, že i pro ně se najde pořádný kus shnilého fláku. Každopádně je evidentní, že i přes neustálý pokrok v rukopisu a muzikantském umu zúčastněných maniaků, je to pořád ten starý dobrý EXHUMED. Jen tedy o víc než dvacet let starší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky