Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Falkenstein  - Heiliger Wald

Falkenstein Heiliger Wald

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Z ruiny Falkensteinu už nikdy nebude chrám, co si vysnil král Ludwig II, ale paměť jeho zdí je ve zhudebnělé podobě k mání díky nadšenému Frankemu.

Pohádkové uvádění "bylo, nebylo" necháme ležet v knihovně, protože jednoznačně bylo a navíc nedávno tomu. Bude to něco přes čtyři roky, co se v čarokrásných borech německého národa zrodila vize v hlavě jistého pana Frankeho. Ten pak v přestrojení za folkového aktivistu, jal se tyto bory opěvovat. Vznikl Falkenstein. Lídr a hlavní vypravěč Tobias Franke propadl kráse hradního majestátu stejného jména a nezbývalo nic jiného, než si symbol zapůjčit a nevrátit. Takto vybaven rozhodl se stvořit něco baladických říkadel a vše pak aktivovat v podobě nahrávek. "Heilinger Hald" je jednou z desek, které pod jménem Falkenstein vyšly během jednoho roku. Zřejmý přetlak a zároveň nesložitost povídek nebylo zas tak velkým problémem secvičit. Každopádně díky za plodnost a chuť něco podobného šířit mezi lid. Každému se tak dle libosti dostalo dvou oficiálních pohanských dobrodružství v jazyce německém a v čistě pagan folkové podobě. Znalci hovoří i o pravém neofolku nové generace. Mně jsou sympatické obě verze, používám je se střídavým úspěchem dle momentální nálady, a budu tak činit nadále.

 

Hrad Falkenstein dodnes stojící na ostrohu vysoko v Bavorských Alpách, byl inspirací a hnacím motorem nakousnutí dávných časů a pohanských zvyků. A také historie paláce, jemuž se na základě skonu Ludwiga II. nedostalo přestavby v honosné sídlo, protože smrt byla rychlejší než smělé plány. Tobiasovo zalíbení v dané lokalitě s bohatou historií a pro něj magickým místem, dává prostor mnoha sdělením. Zda je ale zvolené území jen vyčerpatelnou knihou, která jednou vypoví vše zapomenuté a časem dojde k porušení hranic, neví v této chvíli nikdo a možná ani samotný hudebník. Tak či tak, není prvním ani posledním, kdo do muziky transformuje pocity z oblíbeného kraje. Osobně jsem podobným spojením nakloněn a přesto, že by mělo dojít hlavně k myšlenkovému souladu ze strany autora, posluchač je tvor zvídavý a neradno ho podceňovat.

 

Tobias vydává tedy dvě alba zhruba s půlročním odstupem. Já si prvního z nich již nějakou tu dobu všímám a dělám kulisu k výhledu na zasněžené okolí, které se mi nabízí. Nehledejme za tím nic zásadního, folková hudba je lehká a rozvážná, určená na rozjímání, vyprávění a nostalgické vzpomínky. V případě Falkenstein je nostalgie na místě, ruku v ruce s jemnou melancholií i bojovným přesvědčením. Projekt funguje na bázi "udělěj si sám", kdy k tradiční akustické kytaře musíme připočítat hrdě se dmoucí mužný projev Tobiase, který nelenil ani v krocení flétny užité k dokreslení. Ke slyšení jsou místy také bicí a housle (měly by to být ony...). S pomocným vokálem tu a tam přispěla dívčina slyšící na jméno Janine. Jak se sluší a patří na hrdého Němce, všechny písně jsou opatřeny Frankeho mateřštinou, což by nemělo dělat neplechu. Snaží se zpívat a nelpí na precizní výslovnosti a důrazu. Když je potřeba, dokáže navíc sám sebe doprovodit chlapáckým sborem. Na "Heiliger Wald" jsou zastoupeny jak písně plné odhodlání (např. "Weltenbaum"), tak ty tklivější ("Nebel"). Mým favoritem je pro změnu titulní song s krásným hlavním motivem flétny a duetem obou zpěváků.

 

http://userserve-ak.last.fm/serve/500/64733877/Falkenstein++Tobias.jpg

 

Připomínka starých legend s bodrým vypravěčem nebo jen zavrženíhodný kýč? Folková hudba Falkenstein staví na jednom modelu prostých balad a nemá tomu být jinak, proč taky? Příznivci na podobném principu dýchajících spolků budou jistě spokojeni. V tomto případě bych čekal i početné družstvo folk metalových fandů, sběrače lesních plodů, znalce germánských ruin či náhodné zvědavce. To všechno mohou být lidé, kterým by Falkenstein měl něco říct, nebo alespoň napovědět.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky