|
|
||||||||||

Není to jen country, blues nebo povinná státní hymna u sportovních zápasů, čím se americká hudba dostala do všedního povědomí. Stejně silný zvuk má jejich metalová scéna a tamní blackmetal je už naprosto svébytným subžánrem. Kde jsou ty doby, kdy nás válcoval jen zámořský deathmetal. Už dlouho nám čerti zpoza oceánu pijou krev a u toho vypráví o lesních radovánkách. Ať je to chvála přírody nebo syrovost míchaná se silnou melodikou, určitý lokální punc tam cítit je.
Jedněmi z mnoha jsou Falls Of Rauros z Portlandu, kteří se při vymýšlení názvu inspirovali Tolkienem. To už je taková běžná nemoc jako třeba kašílek a pokud člověka nic nenapadá, stačí otevřít jakoukoliv Tolkienovu knihu a na libovolné straně se nabídne hned několik dobře znějících jmen vhodných nejen pro metalovou kapelu, ale i dítě nebo psa. Však jakýsi pudl Sauron u nás po sídlišti vlastně pobíhá...
Než jsem album odzátkoval, dlouho mě odrazoval nepovedený obal. Kýčovitá malba jak zkraje devadesátých let nemá moc co říct a mé oko radši rychle přeostřilo jinam. Ale aspoň jsem byl trošku připraven, protože i hudebně jde tak trochu o kýč. Album rozhodně netrhá normy a netváří se jako něco co není. Skromně využívá prostor a staví se do řady atmosférických souputníků přísahajících na přírodní neoblomnost. Neujíždí, nesnaží se v trháku získat náskok před ostatními, a tak máme možnost si jej důkladně prohlédnout. Díky tomu se velmi brzy ukazuje, že přílišného vzrušení se nemusíme bát. I když bych jako hlavní cíl viděl probuzení silného dojmu a citu, tak kapele se to daří jen průměrně. Hlavní měrou za to můžou obehrané postupy, které jsou jen další variací na dané téma. Lehce může dojít k záměně a při slepém poslechu myslet na nějakou podobnou kapelu. Falls Of Rauros chybí jasný podpis.
Ale když odhlédnu od otázky originality, tak hudba jako taková své kouzlo má. Dýchá na nás lesním šamanismem, chladnějším obdobím roku a krkavčím trusem. Ptačí skřehot nás provází celým albem a řadí se k dalším všedním prvkům co nám deska odhaluje. V melodiích se příjemná místa nalézt dají. Z valné části jsou hrubšího ražení, hoblují vlídné popěvky oděné do škrabajícího roucha a mně se v hlavě zjevují meandrující potůčky v tichém stínu padajících vloček. Netrvá dlouho a zjišťuje, že Falls Of Rauros nejsou ortodoxní klauni, naopak dbají na to, aby se jemné nitky pocitů nepotrhaly v mlází přísné přírody. Zaměřují se víc na její krásy a vlídné dny, než na chladnou neovlivnitelnost počasí. Toho se povedlo dosáhnout jednoduchou stavbou písniček a několika ostřejšími riffy. Tím nejtvrdším faktorem je pravděpodobně vokál, který se své murmurující podstaty drží jako klíště. Nepřesvědčí ho žádné kytarové sólo a to musím říct, že některá jsou dost povedená. Stejně tak nezapůsobí žádná klávesová pasáž, nebo rozjímavá akustická kytara. Díky nim se naopak sem tam dostaneme do lehce infantilních oblastí, ale někoho po duši třeba pohladí.
Škoda, že opravdu silná skladba se stala nedosaženou metou a Falls Of Rauros zůstali kdesi v půli dobře nalajnované cesty. Možnosti do budoucna tu jsou. Ale prozatím tenhle počin vnímám jako přijatelnou kulisu tam, kde se mluví, pije a kde se mají lidé rádi. Kde se porovnávají houbařské úlovky, ale taky třeba navštívené ruiny hradů. Všude tam bude vhodným společníkem. Na soustředěný poslech je to po chvíli nuda.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Victimer / 20.4.22 4:36odpovědět
První song zní nadějně, ale pak jsem se v tom lese začal ztrácet... Ještě to ale zkusím.
Lomikar / 19.4.22 16:47odpovědět
Známý v Brně má buldočka Saurona. Budu pozdravovat.
ivan / 16.4.22 13:56odpovědět
Recenze dělá trochu dojem, nejspíš ne záměrně, jako by se jednalo o nějakou začínající kapelu, která na sobě musí ještě zapracovat. Přitom se jedná o jednu z prvních US kapel, která vychází z postupů Agalloch. Začínali v 1. dekádě 21. století, ve stejném období jako třeba Wolves in the Throne Room. V tomhle období bych taky osobně hledal jejich nejzdařilejší kusy. Zejména dřevní a improvizované demo Into the Archaic (2005), alba Hail Wind and Hewn Oak (2008) a ještě The Light That Dwells in Rotten Wood (2011). Tady podle mě zněli nejoriginálněji, řekl bych nejuvěřitelněji. Pestré a zapamatovatelné skladby plné nápadů, zdaleka ne jen kulisa, jak u tohoto žánru bývá. Další alba, včetně aktuálního, už pomalu upadají v šeď a průměrnost, nosný motiv aby člověk pohledal. V tom je recenze výstižná. Skoro bych až řekl, že to nejlepší období mají už za sebou.
Label:Eisenwald
Vydáno:Březen 2022
Žánr:atmo/black
Evan Lovely - basa
Jordan Guerette - zpěv, kytara, klávesy
Ray Capizzo - bicí
Aaron Charles - zpěv, kytara
1. Clarity
2. Desert of Heart
3. Survival Poem
4. Known World Narrows
5. Daggers in Floodlight
6. Poverty Hymn

Falls of Rauros
Believe in No Coming Shore

Falls of Rauros
Vigilance Perennial

Pixies
Head Carrier

Rancid
Trouble Maker

Oblivion (PL)
Xenopath

Soulfly
Soulfly

Le Bain de Maid
Mlčím, zapomínám

Veilburner
Longing for Triumph, Reeking of Tragedy

Ty Segall
Ty Segall

OSI
Blood

Skjult
Lucifer Hominum Salvator
Brněnská cyber-punková kapela Plague Called Humanity po dlouhých šesti letech přichází s novou muzikou, a to singlem Obey. V podobě videoklipu můžete ...
28.11.2025Domácí elektro-metalová kapela Mean Messiah zveřejnila nový singl Death Is On My Side, ke kterému pod režijním vedením Pavla Monroe Kohouta vznikl i v...
27.11.2025Americké death metalové trio Malefic Throne streamuje svůj debut The Conquering Darkness, který vychází 28. listopadu u Agonia Records. Poslechnout si...
25.11.2025Legendární Pestilence přivítali nového basáka. Stal jsem jim Dario Rudić (Inceptor, Firmament), který nahradil Roela Källera.
24.11.2025Kopřivnická atmo-sludge/post-metalová kapela Archetyp v těchto dnech vydává svou novou desku Bardo, na které najdete šestici koncepčně propojených skl...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.