Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Falls of Rauros - Vigilance Perennial

Falls of RaurosVigilance Perennial

Victimer20.7.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330 / phone
VERDIKT: Stále tajuplní lesníci střeží svůj revír a dokáží jej přitom dál rozpínat na všechny strany. A orientace v prostoru je určitě na pochvalu.

Hudba Falls Of Rauros mě přitahuje, i když ani nevím, co tahle kapela vlastně hraje. Je to black metal, útočný a divoce přírodní, jsou to taky zklidňující folkové pasáže (kterých ubylo), post rockové mírné podnebí a trochu skrytého doomíku jako koření třísek, co létají ze stromů. Chvíli se zuří, kope se vzteky nohama, aby se za moment chladila horká hlava ve studeném potoce a huba se tlemila do slunečních paprsků, když se konečně rozejdou mraky. Hudba Falls Of Rauros v sobě má něco zvláštního, i když jsem pořád nepochopil co to je a trvá to už tři alba. Je to ovšem něco, co mě neustále přitahuje. Tak nějak po lesnicku.


I Falls Of Rauros mají v záplavě druhých svůj mustr, jak obtěžovat náhodné turisty a junáky plnící svou první stezku odvahy. Je to zvláštní mix dřevní neotesanosti a ztěžklé dynamiky v místech, kde by se čekalo víc citlivosti a smyslu pro romantiku. Falls Of Rauros však nehledí, těžkopádně a pomalu rozplétají i ten nejmagičtěji působící kousek lesa v každém z nás. Je zvláštní je při tom pozorovat, ale zároveň vůbec ne špatné. Je to pouze trochu jiné, než by mohlo být a tím pádem přitažlivější. Někdy se zdá, jako by jim ty sekyrky padaly z rukou a dříve či později by neuhlídali ani oheň před vlastním barákem. Ale je to jen zdání.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/falls%20of%20rauros%20band.jpg


Jsme svědky zřejmého pokroku jak ve zvuku, tak v celkové orientaci v oddílu, protože Falls Of Rauros už nezní jen jako jedni z mnoha, ale především jako Falls Of Rauros. Těžkopádnost a nejasný přístup z jakékoliv strany zůstal, pocit větší ojedinělosti je jednoznačné plus a přikradl se právě včas. Souhra drsné srsti odolné vůči častým lijákům a na tajňačku vedené epiky, je výraznější a ve vší undergroundové omšelosti přehlednější. Vigilance Perennial je albem, ze kterého je cítit více osobitosti a v podstatě pořád máte pocit, že je vše tam, kde má být. Celková atmosféra zůstává krapet mystická a přetažená pláštěnkou, protože přijít desce na kloub není zrovna otázkou jednoho jediného výletu. Hlavní je však jedno, tahle kapela je dál.


I v tom, jak se nebojí být chytlavější a průbojnější. Na novince je slyšet víc dramatických nálad a přechodů, epika je epičtější a vůně kůry stromů se dá přecedit do talíře s dřevorubeckou polévkou. Jaká to dneska bude? No přece ta naše... sekyrková. A místa je tu taky pro všechny dost. Na Vigilance Perennial čtyři dlouhé skladby a jedno intermezzo.

 


Aktuální kolekce nakrklých balad ze severoamerického venkova si žije okázaleji (v mezích lesnického řemesla) a svým vlastním životem, byť se stále pohybuje na promáčených mýtinách podobně smýšlejících spolků. Ale takový už je její osud a Falls Of Rauros jsou pevně rozhodnutí mít jej pod kontrolou. Tahle kapela je zvláštní sorta lesníků. Na jméno jim nepřijdeš, jejich hudba umí být dokonale euforická, s progresivním nosánkem nahoru, ale také dřevně kostrbatá a přisprostlá. Co by taky člověk chtěl po lesnících, že... Za mě ale spokojenost, tyhle výlety umí být přínosné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sakim / 20.7.17 7:22odpovědět

V rEVIRu se stmiva!:D

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky