Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fen - Carrion Skies

FenCarrion Skies

Victimer27.12.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC
VERDIKT: Fen sami sobě ve svém podmračeném světě. Bez slabších míst, v typicky zablácené náladě a dnes blíž mému oblíbenému albu "Epoch" dřív než kdy jindy. I za cenu progresivnějšího chytání komárů v kraji bez slunce nastoleného na "Dustwalker".

Ač jsem se domníval, že i takový soubor jako jsou Fen musí čas od času vyměnit své chalupaření v mokřadech za nové prvky a postoje, tak kapela je náchylná jen k drobným obměnám, neboť usoudila, že v lesním příšeří je jí prostě nejlépe. Chlapi si občas vyperou, uklidí po sobě, ale pokud je nikdo nehlídá, umí pořád rychle zvlčit a nedbat hygieny plně v kompetenci synů bažin a přilehlého okolí. "Carrion Skies", čtvrté album souboru, funguje jako vodítko po všech dosavadních etapách vývoje kapely, i když bychom si mohli bez obav říci, že mírně křečovitý debut netřeba zmiňovat. Ano, nová deska Fen je skutečně jakýmsi spojením alb "Epoch" a "Dustwalker", a pokud jsme opravdu pozorní, najde si nás také odlesk starodávných časů, tradic a přírodních úkazů.

 

Dostane se nám jak spojení skromných prog prvků, kterými oplývalo album "Dustwalker", tak kombinace s metalově mysteriózním hrdinstvím a silou tradice dávných menhirů, ale také rockujícího zasmušilství velmi podobného tomu, jak před časem napovídala deska "Epoch". Fen na svém novém albu zdatně vzpomínají a jsou svým výrazem zřejmě nejblíž právě druhému albu "Epoch", i když jeho snovou jemnost nekopírují, jako spíš zkouší oživit a po chvíli se zase obracejí jinam. Jak už jsme si u Fen zvykli, vše se tak trochu řídí podle hesla "kdo hledá ten najde", abychom díky němu dospěli do fáze, kdy je nám původně nejasný odkaz alba myšlenkově nejblíže. V tom je kapela svá, občas upadající do zvláštní letargie, kdy se za nimi zavře mlha a zmizí kdesi v houštinách, aby za pár minut zase stála hrdě před chatou a tvářila se temněji, než mnozí z nezbedných čertíků.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/fen%202014.jpg

 

Album otevírá dvoudílná výprava "Our Names Written in Embers", která podtrhuje všechny vyřčené aspekty tvorby Fen, od těch epicky honosných, přes polomáčenou melancholii v brčálově zelené hladině, až po schovávání se před opravdu jasným určením. V neustále, ale nikoliv zásadně se měnící hypnóze posluchače, pokračuje také třetí věc "The Dying Stars", která místy připomene Agalloch, ale jen v ostřejších a méně opečovávaných momentech. Tam, kde The Watcher v minulosti celkem jasně nestačil, je dnes kamuflován vhodně volenou polohou a pokud už nastane období klidu a míru, zpěv nezní nijak nepatřičně (viz např. popěvek v Sentinels). Jestli je skladba "Menhir - Supplicant" tou pravou duševní záležitostí nového alba, bych nerad hodnotil, ale rozohnit se umí pekelně jen co je pravda. Plameny šlehají vysoko k obloze, dým halí okolí menhirů a něco dává tušit, že jsme blízko jakéhosi magického rituálu. A pak znovu střih, najednou je klid, špinavé prádlo visí na verandě a chlapci beze slov v klidu snídají sedíc kolem stolu...

 

Fen nahráli další zajímavé album, které nikdy nedosáhne velkého věhlasu, i když je snad nejokázalejší ze všech ostatních nahrávek kapely. Každá ze skladeb má svou výživnou plochu na to, aby dala jasně na srozuměnou, že se bude přelévat z jedné polohy do druhé, čichne ke třetí, aby si pak zavčas řekla, že to už stačí a pokorně se vrátila k předem dané jistotě. "Carrion Skies" není albem komplikovaným, jako spíš libujícím si v prolínání starých i nových poloh sebe sama. O zklamání nemůže být řeč, Fen jsou sví a toho je třeba si cenit. V korunách stromů, s mizerným domkem za zády, ale hlavně se ctí v srdci.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky