Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fetor / Crepitation - Onset of Horrendosity (split)

Fetor / CrepitationOnset of Horrendosity (split)

Jirka D.23.9.2020
Zdroj: CD v jewel case (# DP/033CD) // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / BOWERS & WILKINS 705 S1
VERDIKT: Žánrové splitko pro fanoušky obou kapel, na přesah mimo komunitu to nevypadá. A asi to ani nebylo v plánu.

Psát o nahrávkách tohoto typu pro mě znamená bruslit na hodně tenkém ledě, nicméně občas z toho dokážu mít i docela malou radost (třeba minule v případě Straight Hate). Ostatně i ta dnešní věc, split CD dvou žánrově blízkých kapel, vyšla na stejném polském labelu Deformeathing Production a oplývá minimálně rovnocennou, ale spíše větší brutalitou a hudební extrémností. Pro mě jde o trochu nejasně zařaditelnou produkci mezi brutal death metalem (z větší části) a grindcorem (v detailech), což pokud někdo dokážete v případě těchto kapel určit přesněji, klidně se pochlubte a nahoďte do éteru.

 

Služebně starší, zkušenější, na splitu více zastoupení a rozhodně i zábavnější jsou pro mé uši britští Crepitation, což podle slovníku cizích slov znamená třaskání nebo praskání (například v kloubech). Pěkné. Kapela hraje od roku 2005, a to že svou diskografii naplňuje čímkoliv jiným než běžnými long-play deskami, je s ohledem na žánr a scénu docela nepřekvapivé. Klasická řadovka je za těch patnáct let jedna. Split alba včetně toho plus mínus aktuálního (leden 2019) čtyři, přičemž je celkem s podivem, že to nejnovější nezdobí hned na obalu páchnoucí hromada zbytků lidských těl, ale jakási neidentifikovatelná hrůza. Změna je život.

 

 

Tři na albu obsažené skladby lze považovat minimálně za zábavné, pokud tedy přistoupíme na trochu specifický smysl pro humor. Tradiční žánrová hudba je zpříjemněna jednak celkem vtipnými vokálními postupy (především v Perpetrators of Pre-Pubescent Porta-Potty Poo Pipe Punishment), byť hlavní poloha je tradiční průlet kanalizací, a jednak nasamplovanými vsuvkami. Ani jedno sice není dvakrát originální, ale tak nějak to vždycky potěší. Crepitation se navíc představují jako hráčsky celkem slušně vybavení týpci, minimálně linky baskytary a její občasné sólové výstupy působí docela osvěžujícím dojmem. A stejně tak dobrý dojem zanechává zmíněný humor a nadhled, který je z těch tří skladeb cítit - k podobné produkci to podle mě patří.

 

Polští kolegové Zetor Fetor jsou služebně mladší, a tak co do počtu vydaných nosičů lehce zaostávají. Zatím jediná dlouhohrající deska jim vyšla v roce 2016, k tomu dva splity (vč. tohoto) a jeden živák. Příspěvkem na aktuální nahrávku Onset of Horrendosity je jediná skladba Killing Her Softly ve dvou podobách - studiové a live, a po pravdě kdybych si to nepřečetl v tracklistu, vůbec by mě to nenapadlo. Studiová verze je samozřejmě kultivovaná (minimálně tedy v technické, zvukové rovině) a zcela oddaná žánru. Skladatelsky ani hráčsky Fetor zaujmout nedokážou, jejich produkce je v tomto ohledu naprosto tradiční a obyčejná. Jejich brutal death metal rychlejšího středního tempa nedokáže sám o sobě ničím překvapit a vložené pomalejší pasáže zavánějící slamem jsou nepřekvapivé a bez nápadu. No a live verze je zvukově tragická a nabízí se otázka, zda něco takového vůbec pouštět do éteru. Celkově mi z tohoto rozstřelu Fetor vycházejí jen jako poctiví dříči, což nemusí být nutně špatně, ale na nic většího jejich jedna skladba nemá.

 

 

No a s tím souvisí i poslední věc - že mi to na jedno cédéčko přijde docela málo. Celkově. Jak v případě Fetor, tak Crepitation. Pět skladeb, dvanáct a půl minuty. Sedmipalcová deska vyšla a vyšla v parádním provedení (ZDE), takže tohle kompaktní vydání už mi přijde zbytečné. Ale budiž. Cédočkovo vyšlo, přišlo, bylo vyslyšeno a život jde dál. Tak to prostě je.

 

Fetor / Crepitation split CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky