Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dostalo se mi do rukou jedno trochu starší dílko, ale snad na jeho připomenutí není úplně pozdě. Cca rok stará nahrávka zachycuje slovenské kočovníky svévolně se pohybující po avantgardně metalové sféře symfonie, která dává průchod potřeštěnější hudební produkci, než tomu bylo v minulosti. Delgrast už nespolupracuje s Vilozofem, jeho partnerem se stal Quadrun, zapálený to muž pro podobné choutky, jenž připutoval ze sousedního Polska. Pominu-li docela povedený digipak, výsledkem je koncepční práce, kde se po hudební stránce setkává kovový materiál s nespočtem všemožných zvratů, tmou ambientních vln a nutnými atmosférickými složkami na bedrech okázalé dramatizace. Slova jako bláznivý nebo nestravitelný budiž termíny, které mohou podobnou nahrávku v dobrém i zlém v klidu následovat.

Téměř osmdesát minut je silná káva i pro jiné inteprety, v případě ABBEY OV THELEMA to znamená maximální soustředění, které není tak úplně možné, neboť je mysl mnohokrát za poslech strhávána jinými směry. Je to holt těžké sousto k pohodlnému strávení na pomezí slastného odpoledne a nerušeného večera. Na druhou stranu albu neschází ani poměrně solidní dávka uvolnění, naopak docela častá vyklidněnost je na místě a je dobré ji tu mít, protože odpočinku od tohoto galaktického randálu je zkrátka někdy třeba.

Jsme svědky komplikované stavby jednotlivých skladeb, kterým vládne chtěná nesouhra a jakýsi vesmírný balet s přelámanými údy nad malostí reálného světa tady dole. ABBEY OV THELEMA se vznášejí, křepčí svou pronikavou avantgardou nahoře v mezihvězdném prostoru a noří se do jeho temných hlubin, stejně jako filosofují nad jeho nekonečností. Chlapci se už v minulosti vyjádřili, že hranic v jejich pojetí netřeba, a to se zdá být na místě, byť je zaměření cíleně avantgardním směrem evidentní. Je tu příliš mnoho dobrých věcí na to mluvit o nafouklé bublině, ale přichystat se na komplikace a jistou bolest je nutné. ABBEY OV THELEMA jistě nenahráli nikterak špatné nebo pocitem nedotažení trpící album, ovšem vyznat se v jeho nevyzpytatelnosti trochu ubírá z výsledného dojmu. Je to taková hra na šlechtický stav a producírování se v krásných šatech, ze kterých ještě čouhá sláma a sedlácký původ. Nic proti...

Hlavní nedostatek spatřuji v dojmu jisté umělosti a tím pádem neživosti, která celkový prožitek vesmírného proplouvání kazí. Proplétat se chirurgicky (ne)přesnými zásahy do těl nebohých posluchačů je účinné asi tak na padesát procent. Skladatelská potence projektu je znatelná již z minulosti, nejinak je tomu dnes, ale odrazující zvukové neduhy a automatický bubeník stále buší do hlav nepříjemnou palicí, která v honosně působícím materiálu dělá poměrně paseku a je hlavním nepřítelem. Už tak složitá záležitost je rázem ještě složitější a od chtění objevovat je příliš blízko k trvalému zavržení. Například klavírní etudy všeho (zde většinou jednoho) druhu nechci nějaký ten pátek slyšet.

S jistými problémy jsem se potýkal po celou dobu degustace této desky. Čas od času si v ní libuji, ale je to jen díky jistým úsekům, které mi dodají pocit opravdové euforie avantgardního preludování. Jindy jsem spíš na vážkách a příliš často zmatený. Tohle dílko může mnoho lidí nadchnout, jiní je nepochopí a mnozí si postesknou nad jeho "umělohmotností". Viděno optikou celku, jistě nadprůměrné album, které ovšem svazují neduhy a je to škoda. Ve vší své velkoleposti a snaze o barevnost by mohlo dopadnout o pěkných pár délek lépe. Minulá nahrávka mi přišla zábavnější, i když se netvářila tak sebejistě a byla diametrálně jinde.