Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fiona Apple - The Idler Wheel...

Fiona AppleThe Idler Wheel...

Jirka D.15.7.2013
Zdroj: černá 12" gramodeska (# 88691978631)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Je těžké se nezamilovat. A když už, je těžké to utajit.

Měl jsem vždycky dojem, že v životě je třeba hledat jistoty, ale teprve poznáním, že jistoty jsou jen zeď, kterou si kolem sebe člověk staví a brání tak sám v sobě ve výhledu, začíná skutečná cesta poznání. Někdy trnitá, pravda. Kdyby mi někdo před ještě nedlouhým časem sdělil, že budu poslouchat Fionu Apple, odpověděl bych mu otázkou: „kdo to je?“. A stále neznaje lepší odpověď, poslouchám.

 

Rovněž docházím k tomu, že obsah slova „prostý“ není hoden našeho opovržení, ale maximálně možné úcty. Tahle deska je totiž prostá (ano, vím, opakuju se) – zpěv, piano, hromada ruchů, malých úloh malých i větších nástrojů a něco bubnů – přesto je v ní velká síla, vetknutá mezi noty (dá-li se tento příměr použít v analogii s řádky literárního díla) a naši úctu si nepochybně zaslouží. Původně jsem chtěl mluvit o novince, ale teď se dívám, že vyšla 16. června loňského roku. Utíká to a trochu se toho děsím.

 

Možná bych měl vysvětlit onu sílu, o které píšu výše a přiznám se, že se trochu obávám neobratnosti svých slov a s lehkým mrazením vzpomínám na školní lavice a trapné pokusy vysvětlit to, co „tím chtěl básník říci“. Ano, tato deska je poezie, poezie osobní a niterná, poezie upřímná a oslovující. Fiona vypráví, svůj výraz v toku alba proměňuje, hraje si a prožívá své vlastní příběhy, jejichž hloubek nejsou schopen docenit, ale i to málo, co mi je dáno, mi stačí. Nelze totiž vědět, co tím ten či onen chtěl říct. Lze jen cítit nestrojenost a opravdovost sdělení, které je v případě tohoto hudebního díla navíc podtrženo skutečným a naturálním zvukem a s tím se nesetkávám často.

 

Fiona Apple

 

U aktuální desky Fiony Apple jsem se zřekl textů a měl bych správně napsat jejich obsahu. Nebyla v tom ani lenost, ani nedostatek času, ale jakýsi pocit či nutkání nechat tyto dveře zavřené. A možná touha si v době, kdy je možné dohledat vše, vyzkoušet situaci, kdy si namísto opisování výsledku nějakého internetového slovníku nechám prostor pouze pro své pocity z toho, jak na mě deska působí. A je pak zvláštní zážitek pozorovat, jak ve mě Fionino sdělení rezonuje těžko popsatelným chvěním a současně vytvářením jakéhosi vnitřního klidu. A tato rezonance, toto hledání a následné shledání dvou elementů, které se doplní a vytvoří celek, je přesně to, co v hudbě hledám; ostatní je vedlejší a co hůř, je to svým způsobem klam. A nejen v hudbě, funguje to obecně a je potřeba to vědět.

 

Tahle deska je prostě skvělá a vedle většiny laciných produktů mi dává naději, že stále je možné hledat a nacházet díla tvořená z čiré touhy po vyjádření se, s potřebnou dávkou umění. Umění je od slova „umět“ a Fiona Apple opravdu umí.

 

P.S.: Celý název desky je "The Idler Wheel Is Wiser Than the Driver of the Screw and Whipping Cords Will Serve You More Than Ropes Will Ever Do".

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 21.8.13 7:28odpovědět

Děkuji ... za pochopení :)

Pavel Němec / 20.8.13 22:20odpovědět

Tuhle desku jsem poslouchal těsně po tom co vyšla. Musím říct, že to sice není úplně můj šálek kávy. Ale myslím, že autora článku docela chápu :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky