Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnes jsou to dvě kapely, Entombed AD a Firespawn, kde si Petrov odbývá své growlové dýchánky. Druzí jmenovaní jsou poměrně novým pojmem na scéně, fungují teprve druhý rok. Vlastně jim můžeme příčíst k důchodu jeden navíc, protože od roku 2014 do 2015 hráli pod jménem Fireborn, než došlo k přejmenování na Firespawn.

V sestavě se míchá výběrová švédská káva, co hráč to otřískaný matador. Třeba takový Matte Modin za bubny, to je hotová encyklopedie severského metalu s řadou kvalitních desek v podpaždí. Hlavně díky L-G jsem trpěl silnými předsudky a k albu přistupoval s hodně střížlivým pohledem. Čím by asi tak tenhle starý bard mohl překvapit? Jeho styl je provařený tam i zpět a hledat v něm cokoliv zajímavého mi přišlo jako ztráta času. Teď musím s radostí přiznat, že jsem se naprosto mýlil a minout tohle rameno toku jeho profesního života by byla škoda.

Oproti dalším Petrovovým kapelám, kde je v zákulisí neustále slyšet cinkot lahváčů, působí Firespawn mnohem serióznějším dojmem. Se smrtí se zapletli možná vážněji, než zamýšleli a hřejivý smích se vytratil s posledním paprskem slunce zapadajícího na skoro třiačtyřicet minut hrací doby.

V riffech je cítit klasická škola bazírující na opakovaných akordech zlé mystiky. V typicky neuspěchaném, střednětempém rytmu se násobí vliv atmosféry, která není jen pro parádu, ale má znatelný dopad. Její zdroj není úplně snadné odhalit, ale podvědomí hlásí útok na svoji konzistenci. Hledat musíme nejen v čistém, vytaženém zpěvu, který se objevil už na předchozí desce Shadow Realms z roku 2015, protože na svíravých pocitech se podílí více artiklů. Psychiku deptají ponuré melodie, kterými probleskují krátká sóla stejně konejšivá jako smích šíleného doktora. Hukot kytarové stěny v pozadí budí dojem potlačené síly, která hrozí krutou mocí a obklopuje posluchače temným rámem barokního obrazu. Vše jaksi mimochodem, ale účinek je nepopiratelný.

Za obálkou desky stojí osvalený Paolo Girardi, který je dvorním natěračem Inquisition, ale ve skladu má desítky dalších projektů, třeba i české Brutally Deceased. I album The Reprobate je zabaleno v pěkném kabátě, který s naivní brutalitou zobrazuje napíchnuté anděly na kůlech shromážděných kolem exekutora. Je to takové stylové a příjemné, stejně jako hudební náplň.

S větším odstupem je možné říct, že se neudálo nic zvláštního. Nedošlo k mimořádné sluneční erupci, globální oteplování nenabralo strmý vzestup. Vznikla jen deathmetalová nahrávka se vším, co má mít a kterou nejde odsoudit pro plytkost, což už stojí za zvážení. The Reprobate je zatraceně povedená a s čistým svědomím ji řadím k tomu lepšímu, co nám tento styl v poslední době dal.