Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Five Seconds To Leave / Esazlesa - split

Five Seconds To Leave / Esazlesasplit

Jirka D.21.11.2012
Zdroj: čirý 12" vinyl, promo
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Zajímavá deska tenhle dvanáctipalec. Spojení dvou kapel, pěti vydavatelů a německého vinylového know-how připomíná spolupráci všech živlů undergroundu s cílem vytvořit dílo unikátní a osobité. Jakkoliv by na první pohled mohlo jít o propojení spíše komplikované a složité, výsledek udivuje svou jednoduchostí a přirozeností.

Blízkost obou kapel není patrná na první pohled, na povrchu se jejich hudební směřování ubírá svými osobitými cestami a pokud budeme hledat vzájemné paralely, musíme jít do hloubky, ptát se na motivy, inspirace, smysl jejich sdělení, který může každý cítit mírně odlišně, přesto bychom se měli blížit ke stejnému jádru. Hudba Esazlesa i FStL je odrazem dnešního světa, odrazem silně procítěným, prožitým, upřímným a emočně hlubokým. Obě kapely se inspirují v každodenním bytí, ve svém pohledu na  aktuální dění, jenž – každá svým způsobem – proměňují do své tvorby a předkládají těm, kteří se nebojí hledat svébytnou muziku.

 

Stranu se záznamem čtyř skladeb Esazlesa si většinou pouštím jako první a ve světle výše napsaného jde o čistou reakci na dnešní svět a dění v něm; můj pocit. Ať už si poslechneme předchozí tvorbu kapely (10“ EP Vyhlídky a konce – 2010, 7“ SP Chtěl bych vidět svět dětskýma očima – 2011) a nebo se omezíme pouze na dnes recenzovaný materiál, vždy se nám dostane zvláštní kombinace revolty, sklíčenosti a naděje, která zavání HC / emo, inteligencí a intelektuálstvím. Při poslechu si vždy vzpomenu na At The Drive-In, jejich energie jakoby byla přítomna i zde, jen je instrumentálně i vokálně zamyšlenější a vzhledem k užití mateřštiny i jednodušeji čitelná. Jednoduše řečeno, produkce Esazlesa vás nenechá v klidu a ať už bude vaše reakce vypnutí přehrávače, nebo chvíle přemýšlení o tom, kdo jsme a kam kráčíme, poslech této strany desky ve vás něco zanechá a to je v dnešní době vzácný atribut.

 

Instrumentalisté Five Seconds To Leave na to jdou z opačné strany a namísto ostře kritických slov kreslí vlastní prostory, do nichž proniknout je práce výrazně složitější. Cesta je to více méně shodná s jejich 12“ prvotinou SoundScapeLandTracks (2011). Pokud by snad někdo čekal typickou post rockovou partu, ke kterým jsou kluci občas bůhvíproč řazeni a kterých se v poslední době vyrojilo nemálo, bude zasažen jiným proudem energie a snad i mile překvapen. Nikterak skrývanému neklidu, obsaženému v jejich třech delších kompozicích, napomáhá i záměrně pošramocený zvuk, syrový a ostrý, až to škrábe a drásá, a nejednomu nepřipravenému hi-fistovi může způsobit lehkou depresi. Zvuková (ne)kvalita je pro obě kapely společná, je záměrná a pokud si připomeneme, po jakých cestách tentokrát kráčíme, pochopíme a přijmeme. FStL jsou prostě živoucí a živelní, naživo výborní a ve vinylových drážkách už začínají být taky jako doma.

 

12“ průhledný vinyl lehčí váhové kategorie je ukryt v jednoduchém obalu, jehož grafické zpracování chválím, stejně jako uvnitř vložený list obsahující všechny potřebné informace a dokonce i download klíč pro ty, kteří by zatoužili si legálně stáhnout mp3 verzi nahrávky a vyrazit s ní na cesty. Snad není třeba dodávat víc, jedno ze splitek, jenž si zaslouží vaši pozornost.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky