Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Flotsam and Jetsam  - Flotsam and Jetsam

Flotsam and Jetsam Flotsam and Jetsam

Michal Z19.1.2017
Zdroj: MP3
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Po letech hledání se a bádání přicházejí Flotsam And Jetsam s dílem hodným jejich jména. Vracejí se do pradávných let vlastní tvorby a vkládají ji do dnešního balení. Pokud jste si s nimi něco odžili a někdo vás vzbudí uprostřed hluboké noci tímto albem, nevyřknete název jiného souboru. Jistota, která se počítá.

Pozdrav z Ameriky je na přehrávači, veteráni Flotsam and Jetsam jedou stále dál kupředu. Přichází s eponymním albem po čtyřletém odstupu, který byl potřeba. Poslední řadové album nepatřilo mezi úctyhodné, sestava se v mezičase promíchala a nyní vypadá, že je připravena natřít nám záda pěkně pálivou mastí, která prohřívá staré kosti letitým posluchačům dosti rafinovaným průběhem. A k tomu nám napomáhej čitelným zvukem s kovově čistým leskem. Flotsam and Jetsam se podařilo oleštit vlastní dávný projev do dnešního řezavého břitu a přitom si zachovat jasný průrazný rukopis se zvonivou baskytarou. Podobně snad znějí už jen Overkill, kterým se pánové svým novým výtvorem přibližují více, než si na první dojem myslíte a připustíte.

 

 

Thrash metal, který nám ukovali matadoři scény, je vysoce sofistikovaný. Pulzující nealibistická rytmika uchvacuje a nakopává. Knutson, obroušen věkem, se nepouští do žádných extravagancí a výšek a pěkně používá to, co mu věk dovoluje a spíše vsází na charizma v kombinaci se zbylými kvalitami, které mu nelze upřít. Pánům se tentokrát daří nefalšovaně natrefit na dobré melodie, na kterých lze stavět nejednu skladbu. Nejde však stále o melodické zpívánky. Flotsam dneška umí i bez jakýchkoliv příměsí trhat a kovat ryzí thrash a nezbytnou nespoutanost. K ní je však potřeba přisadit sofistikovanost a protřelost dospělých tvůrců a veteránský dohled. Odpich á dva a jedem. Knutson už bezpečně doplul do nového výrazového přístavu, kde se ve všech krčmách cítí dobře a obstojí se ctí. Skladby vždy několikrát zatančí rytmický mezitanec a v konečném důsledku způsobí zajímavé dojmy, byť se v jádru jedná o prastarý thrash metal.

 

Hudebníci se nebojí roztočit hmotu v kotli, dopomáhají tomu rychlé skladby s odvahou pouštět se na pole neprobádaná a ukovat harmonie a melodie ne zrovna tuctové. Ty se na drtivé kovové podstavě zjevují jako roztodivné náhodné krystaly, z nichž nelze spustit uši. Matadoři si dovolí vsunout i stadionovou halekačku plnou cvalů a trysků. Jde doslova o hitovky - thrashovky utržené z řetězu, ultra rychlé a pádivé jako pradávní Iron Maiden nadopovaní testosteronem. Plní síly a melodií jsou nyní i Flotsam And Jetsam. Způsobují uvěřitelný dojem jako by nechtěli ustoupit a zatvrzele a rychlopalně deklamují svoji pravdu a budoucí trvanlivost na tvrdém poli hudebním.

 

Nejen o rychlosti se musí hovořit v kontextu eponymního alba. Pánové umějí sympaticky zvolnit a získat na závažnosti a kompoziční rozmáchlosti. S kovářským citem zchlazují rozžhavenou ocel a připravují ji k hlubokému kování pod neústupnou dynamikou a monumentální melodickou přídavnou atmosférou. Nebojí se uspět a vystavit dynamické členité skladby. Nacházím i trochu Megadethovské dštivosti a jedovatosti v atypických thrashmetalových odzemcích. Flotsam and Jetsam si neustále jakoby zhypnotizovaní odříkávají svižné melodické zaklínadlo, které mete cestu k úspěšně dosaženému cíli, bez servítek a jediného zastavení. Koncem alba už tak trochu docházejí nápady a začínají se dostavovat recyklační praktiky, ale to jen dočasně.

 

 

Tvůrci vědomi si náročnosti dát téměř hodinu svěžího thrash metalu na jedno album, svírají své zpětnovazební obvody a důkladně zvažují další produkci. Díky tomu nahrávka boxuje až do posledního kola, o šetření sil na další střetnutí nelze hovořit. Zajímavě rozehrané melodické etudy a hybná melodická salva vede do strhujícího marše, který podtrhuje klid v mysli tvůrců, kteří nepanikaří a i po letech dokáží ze své podstaty vytěžit poslouchatelné dílo s neotřelými nápady, namontovanými na podvozek dávného výběhového typu ničivého vozidla. Pravda trochu se závěrem rozpitvává řečené a motivy jsou vám povědomé z úvodu nahrávky, ale nic nebrání tomu se rozloučit velkým finálem. Rychlost těmto pánům i v pokročilém věku není cizí a jsem za ně rád, že se jim podařilo zhmotnit tak povedené album. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ljukee / 15.11.18 19:27odpovědět

Naprosty narez a navrat na scenu jak ma byt!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky