Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Flowers For Bodysnatchers - Alive with Scars

Flowers For BodysnatchersAlive with Scars

Victimer28.3.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Hodina zvukových a zdravotních komplikací, kdy jedno bez druhého nedává smysl. Hodnověrný doprovod neradostných životních chvil, kdy i němý soundtrack pochybností umí říci mnoho.

Svět Cryo Chamber patří mezi ty, které čas od času navštěvujeme a kam se s dobrým pocitem spořádaně vracíme. Nijak plánovaně, pěkně podle potřeby. Když už ale přijde doba pro další nášup atmosféricky ambientní produkce první jakosti, je zvonek u dveří toho labelu jedním z prvních, co vytane na mysli. Cinematicky provzdušněný dark ambient je hlavní hudební položkou, která tomuto labelu a napříč jeho edicemi velí. Zároveň to však nemusí být nutně to, co se objeví v hlavní roli každého alba zde vydaného. Možností a nálad je mnoho i v tomto specifickém žánru a nejinak je tomu i u nahrávek vydaných pod značkou Cryo Chamber. Mnoho možností a nálad provází také nové album projektu Flowers for Bodysnatchers. Berme jej tedy jako ukázkový příklad nahrávky, která na to jde více zeširoka. Navíc příklad zcela aktuální.

 


Ve Flowers for Bodysnatchers se už od roku 2011 realizuje Duncan Ritchie, člověk, jehož další aktivity mi kromě existence projektu The Rosenshoul zůstávají utajeny. To však není zas tak podstatné. Důležitá je informace, že novinka Alive With Scars je album, na kterém se snaží vyjádřit svůj celoživotní boj s nemocí. S roztroušenou sklerózou. Vážné téma a vážné onemocnění, k temně elektronické produkci, kde se to hemží pocity zmaru a těžkopádné frustrace, věrně se hodící. Ať už k tomu člověk přistupuje jakkoli. Duncan se dlouze zamýšlel nad tím, zda podobně svízelnou situaci a pocity z ní pramenící dokáže zachytit a předat, až si uvědomil, že tak podvědomě činil po celou dobu, tedy i na předchozích počinech.


// ...Je to dlouhá cesta a Alive With Scars pokračuje jak ve fyzickém, tak v emocionálním procesu života. Snaží se udržet o krok vpřed a zároveň se snaží omluvit za časy, kdy jsem tuhle hroznou zprávu teprve začal vstřebávat... //


Standardní nabídka alba Alive With Scars se odehrává v rovině pestrého temného ambientu. Jako takový se nemůže spokojit s málem, s jednou linií vedoucí podzemním koridorem. Tahle nahrávka představuje širší paletu nálad, které pořád vévodí jedna jediná - děsivě nalomená. Hudba plyne na pomezí dark ambientu - zlomocně toulavého i melodicky náruživého, drobných orchestrací a industriálně chladného brnění v prstech obou ruk. Industrial pak sám o sobě představuje druhou hlavní položku alba. Logicky pak dopomáhá k vytvoření kombinace životně důležitých pocitů s pocity spjatými s neživou konzistencí. S chladnou realitou pozemské rachoty, jenž jako po mostě převádí mozaiku nálad k jejímu věčnému zatracení v poryvu industrializace. Na místo, kde není čas si stěžovat a vzpomínat, jen podlehnout studené agoníi a přijmout proměnu v necitlivého jedince. Nebo se o to aspoň snažit...


Dny se sčítají jeden za druhým a hlava to ví. Ocitá se na místě, kde se necítí komfortně, v prostoru, kde je tím nejslabším článkem široko daleko. Samotný obal alba to vyjadřuje víc než jasně. Křehká duše zbavená své tělesné schránky hledá azyl v ruině starého domu, kde jistě bezcílně bloudí mnoho dalších. Nalomených i zlomených, přemítajících nad rozpaky o své existenci a vnitřně sežíraných. Čím víc je duše nemocná, tím víc chřadne i tělo, úplně se ztrácí před očima. Je pořád naživu, ale s psychickými i fyzickými jizvami. Až najednou zvolí jediný možný směr, odchod do starého rozbořeného domu, skrytého před okolním světem.

 


Alive With Scars je velmi reálnou osobní zpovědí. Konceptem, který celou problematiku skutečně věrně vystihuje a hudebně doprovází. Každá skladba má své opodstatnění a každý tón svou hloubku a návaznost. Každá ukazuje daný kousek příběhu, už její název je určující. Hudební doprovod pak vše dokonává a vysílá finální signál. Tak jako je slyšet špetka naděje a snaha o nadhled, tak je slyšet i neúprosná tíživost diagnózy a rozplynutí se duše v nestabilních stěnách. Je to jako odchod na věčnost, ale ten to sám o sobě není. Je to krutý osud, jenž byl předurčen. Sám si jen těžko tyhle vnitřní pocity umím představit, ale způsob jakým se mi jeho zvuková podoba snaží vše přiblížit, mě naprosto oslovil a já se zase snažím o maximální pochopení. Alive With Scars je jednou z výstavních nahrávek labelu a přesahující dark ambientní muziky vůbec.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky