Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Foghazer - He Left The Temple

FoghazerHe Left The Temple

Sorgh10.8.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Podivná, klikatá cesta mezi metalem a elektronickou hudbou, která ústí v absolutním undergroundu.

Objevil jsem album, které bude pro mnohé hraničním zážitkem. Na něm se může ukázat, jak je kdo tolerantní jiným žánrům a svazkům mezi nimi, jak kdo přijímá nemetalové vlivy a jestli vůbec. Rovnou říkám, že konzervativním metlošům tady pšenka nepokvete a tak mohou od PC v klidu odejít.

 

Projekt Foghazer nepatří mezi známá jména a nutno říct, že do metalového světa velkou měrou ani nespadá a jen s ním vášnivě spolupracuje. Pro většinu „metalistů“ zůstane neznámým dílem a bohužel skrytým klenotem. Ani u sebe jsem nečekal mnoho pochopení, ale teď musím říct, že je to super muzika s originální atmosférou.


Matoucí je obal desky, který může svést naivního posluchače černého žánru jako děcko na barevný bonbón. Tak přímočaré to není a obal tak lze považovat za jakousi legrácku. Nosným prvkem projektu je elektronická hudba svůdně hypnotických rytmů. Můžeme to nazvat trip hopem a taky to bude pravda. Nálada je ponurá, lehce zhulená, ale soustředěná na vytvoření specifické atmosféry. Je cítit, že se nepohybujeme v komerčně laděném prostoru, ale že jde o svým způsobem hudební experiment. Elektronické rytmy duní hlavou a vedou nás rázným krokem světem podivných zvuků a samplů. Někde to zní hodně industriálně, jinde prostě jen pošahaně. A teď proč o tom píšu tady na Echoes...?

 

Do této elektro-taneční podivnosti se odvážně pouští ostré kytarové střelivo, které nahrávku tlačí do blackmetalových tenat. Prostě se do tucání a hlubokých basových tónů najednou opře silně mrazivá stěna, která zvukově odkazuje do hlubokého undergroundu. Je to špína jako od Darkthrone, která s tím nejlepším úmyslem znehodnocuje operní vokál i výkřiky imaginárních ptáků. Volná místa mezi notami, kterých není moc, okupují riffy, které s hlubokým, nabasovaným spodkem vráží metalový klín do integrovaných obvodů moderních aparátů. Je to bezohledné, avšak nesmírně účinné a mě to baví.  

 

 

V elektronickém tepu preludují instrumentální party, které jsou atmosférickým kořením a mohly by krášlit intro nějakého metalového alba. Tempo nahrávky je spíš pomalejší, dá se u něj přemýšlet i luštit křížovky. Rytmus vás však podvědomě burcuje a nakopává, po chvíli máte chuť dělat něco aktivně. Velmi podivně zní pomalý tlukot elektronické rytmiky ve spojitosti se syrovým kytarovým brusem. To si říkám, že tyhle dvě věci ani nejdou dohromady, ale ono to kupodivu má něco do sebe. Taková záležitost by měla být asi logicky instrumentální, ale pravdou je, že výjimečně slyšíme nějaké zpěvy. Úvodní skladba He pracuje s ženským operním vokálem a např. v Temple skřehotá černočerný havran, snad Foghazer sám. 

 

Album je zvláštní nejen po zvukové stránce, ale obsahuje i jednu nápaditou hříčku. Skladby mají jednoduché názvy jako He, Temple, Out nebo Fog. Když je však přečteme tak jak jdou za sebou ve správném pořadí tak dávají dohromady větu, v níž je obsažena i část jeho názvu. Tedy He Left The Temple And Fog Followed Him Out. 

 

Každý kdo je znuděný, hledá jiskru nebo cokoliv zajímavého by měl Foghazerovi dát šanci. Veškerá podivnost alba je zvláštní fantazií, kterou nemusíme chápat, ale přesto na nás může silně zapůsobit. Já jsem silně pod vlivem a tomu odpovídá i bodové ohodnocení, které může působit jako krok vedle, ale je to promyšlené ocenění odvahy, zvláštních duševních pochodů a originality. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 17.8.26 9:23odpovědět

Perfektní, objednáno po poslechu tří skladeb, hehe

Igelitman / 16.8.26 19:43odpovědět

Je to paráda. Atmoška jak prase. Krásne sa to počúva.

Sarapis / 11.8.26 10:28odpovědět

Tohle je teda dobrá šmakuláda! Z nahrávky není poznat, jestli trip-hopař zkusil black, nebo blekoš objevil kouzlo starých Portishead. Ale to je úplně jedno, dohromady to v tom podzemním puchu chutná hodně dobře.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky