Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O spolupráci Forgotten Silence a Lukášova vydavatelství Doomentia Records se mluvilo už v souvislosti s přislíbeným EP pracovního názvu „Idola Specus“, které mělo být založeno především na minimalistickém ambientu, a pro které se tajně doufalo ve vydání na desetipalcovém vinylu. Jak vidno z aktuálního dění, informace kolem tohoto mini utichly stejně rychle, jako se objevily a namísto toho se bez většího varování předem objevil sedmipalec vracející posluchače o jednadvacet let nazpět.

Ten možná překvapuje svou neočekávaností a vůbec tím, že FS nahráli album složené čistě z cover verzí, rozhodně ale nepřekvapuje volbou kapel. Kladný vztah k Pestilence, Atheist a jedním dechem dodejme i Cynic, a jejich vliv na tvorbu FS je dlouhodobě očividný, stejně jako pokora a úcta k jejich muzice, která právě v roce 1993 došla na vrchol, aby pak na dlouhé roky umlkla. Patří k paradoxům historie všech uměleckých směrů, že novátorství bývá málokdy alespoň přijato, pochopeno nebývá téměř nikdy.

Těmto třem kapelám se stalo to, co se stalo mnoha jiným (malířům, sochařům, hudebním skladatelům,…), když přišly s myšlenkami příliš odlišnými od standardu doby – nebyly přijaty ani pochopeny. Kovařovicův odpor posunul uvedení Janáčkovy Její pastorkyně na prknech Národního divadla v Praze o třináct let a i přes tak dlouhou dobu si Kovařovic neodpustil řadu svých vlastních úprav. První vydání gramodesek Cynic, Pestilence a Atheist z roku 1993 se dnes prodávají za tisíce. Řečeno slovy Johna Matlocka, velvyslance USA v bývalém ČSSR a SSSR: „Historie se neopakuje, ale rýmuje.“

Re:Retro’93 je malá deska, dvě strany, dvě skladby. Ze hry (jen pro tentokrát?) vypadli Cynic, a Forgotten Silence volí skladbu „Mineral“ od Atheist a „Personal Energy“ od Pestilence. Aranžmá bylo oproti originálům logicky upraveno především o klávesové nástroje – obě kapely se tehdy obešly bez nich a konkrétně Pestilece šly až k poznámce „There are no keyboards on this album“ v bookletu, čímž se (asi) snažili předejít nepochopení své kytarové práce. Klávesy u FS naopak hrají úlohu značnou, přebírají nemalý podíl na aranžmá skladeb (především u coveru Pestilence) a přibližují tak výsledný zvuk směrem k tvorbě FS. Odlišně byl uchopen i mix nástrojů, především v originálu „Mineral“ poměrně utopená kytara byla vytažena do popředí a její řezavý projev má mnohem blíž soudobému pojetí než rytmicky dunivé předloze. Stejně tak master pro desku reflektuje především dnešní přístupy, je říznutý celkem ploše, hudba se neztiší, když by si to situace vyžadovala a pokud mám vůči sedmipalci výhrady, tak směřují právě sem.

Ediční zpracování desky je výtečné. Řada sedmipalců FS, začínající u čistého undergroundu v podobě dnes již letitých splitek (s Agony, Dissolving of Prodigy a Notre Dame), pokračující picture diskem „Yarim Ay“ a opět splitkem s Hyenikovými Chiasmatic, logicky pokračuje směrem ke graficky čistému a efektnímu vydání. Možná někomu bude chybět černobílý obal, tradiční hromada textů a úvah, a něco jako punc undergroundu, ale roky letí a je načase opustit podzemní ideály a získat trochu nadhled. A taky si udělat radost.