Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Forgotten Tomb - Under Saturn Retrograde

Forgotten TombUnder Saturn Retrograde

Sorgh9.11.2011
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ač je kapela širší veřejností oblíbená, po mě jejich nové album sklouzlo jako kapka po mastném skle. Snad sáhnu do historie a objevím něco, co mě zaujme, ale Under Saturn Retrograde na mě krom pěkného obalu nezanechalo jedinou stopu. Body dávám za řemeslně zvládnutou práci.

Letošní úroda dodaná italskou smečkou Forgotten Tomb je jaksi hypermarketová, bez chuti či zápachu. Jako jsou i dovážená rajčata z jihu chuti mdlé, tak i zmíněná deska Under Saturn Retrograde po důkladném rozžvýkaní chuťové pohárky neoslní. Jižní slunce není vždy zárukou.

Forgotten Tomb vznikli někdy roku 2000 a novinková deska je jejich pátou dlouhometrážní prací. Zpočátku tvořili co rok to album, ale poté se intervaly protáhly a nakonec mezi předchůdcem a novinkou napočítáme čtyři roky. Málo nápadů či personální problémy? Ať je to jak chce, pouštím „cédo“ a vyčkávám.

 

Od prvních tónů mě oslovila letmá podobnost se švédskými Katatonia , i když tento matroš se zabývá trošku jinou vědou, Ale v oblasti klidných meandrů by se dalo právě na švéďáky doomaře poukázat. Tvorba Forgotten Tomb se více přiklání k blacku. Není to vysloveně funeral, jak sem se kdesi dočetl, ale černá stuha se svými četnými kličkami probírá alejí skloněných vrbiček.

 

Albu vládne střední tempo, které ovšem po chvíli působí sterilně. Celá kolekce devíti skladeb se v součtu tváří nudně a fádnost desky se nevytratí ani s přibývajícími poslechy. Sám pořádně nevím, co o desce napsat. Drápkem se neuchytí, je to marné, zbytečně strávený čas. Stavba jednotlivých skladeb nic nerozvíjí, posluchač je nucen poslouchat opakující se motivy, které snad napoprvé jistou chytlavost nabídnou, avšak čím déle to poslouchám, už to člověka akorát tak vytáčí. Škoda slov.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 11.11.19 10:06

Nemohu se zbavit dojmu, že Akerfeldt a spol, i přes chvályhodnou snahu, nemalou porci výborných nápadů a nesporné odhodlání, tlačí tu svou kárku poněkud toporně a nepřirozeně. Ano, na In Cauda Venenum se toho děje spoustu. Spoustu zajímavého. Nicméně mě prozatím při každém poslechu přepadá neodbytný pocit lehké otravnosti... Opeth chvilku oblékají vyžehlený kabátek z období někde kolem Ghost Reveries, chvilku jakoby bloumali u Kinga Diamonda na hřbitově, jindy jsou zas natolik milí, krásní... a chvílemi bohužel až přearanžovaní... Možná vyslovím poněkud kacířskou myšlenku, ale momentů, kdy Akerfeldt se Svalbergem a občas i Akessonovou kytarou zní prakticky unisono, je na můj vkus zbytečně mnoho. Snaha o efektní vygradování atmosféry se u mě jaksi tentokrát míjí účinkem. In Cauda Venenum mi připadá jako složitá matematická rovnice... ...chybí mi hravost a drzý úšklebek Heritage:-) Uvidíme v pátek v Norimberku...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky