Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fractal Universe - The Great Filters

Fractal UniverseThe Great Filters

Garmfrost17.9.2025
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Fractal Universe nám předkládají technickou jízdu do progresivního prostředí. Brutální vstupy často ustupují jemným harmoniím a přitažlivým melodiím. Užít si můžeme někdy divoká sóla, sóla jazzová i sóla rockově rozmáchlá. Praskající basu nelze nemilovat a přepestré bicí hrátky volají po zbožňování.

Fractal Universe patří mezi ty kapely, o kterých se ví v lepších kruzích a očekává se pouze to nejlepší. Francouzští technici zazářili hned s dlouhohrajícím debutem Engram of Decline. Pomohlo jim předskakování Obscuře, ale bez nepopíratelného talentu by jim nepomohla ani svěcená voda. Engram of Decline byl příslibem tech/deathové scéně, Rhizomes of Insanity důkazem, že naděje vložené do Fractal Universe nejsou marností a třetí zásek The Impassable Horizon předvedl, kdo je hvězdou na scéně. Tady předvedli Fractal Universe, že umí skvěle hrát a ještě lépe tvořit. Všechno si sedlo, kapele narostla křídla a čekalo se, zda vysokou laťku hravě překročí, nebo co se s ní vlastně bude dít.

 

Dosavadní tvorba Fractal Universe dávala důraz na násilné party, hravou rytmiku, zakomponovaný saxofon a podmanivou atmosféru. Vyvážený rukopis i přes náramnou složitost předkládá posluchači přívětivý výsledek. Rád bych napsal, že The Great Filters plynule navazuje na předchozí nahrávky, nicméně Fractal Universe ušli od poslední desky docela dlouhou cestu, což je na první pohled znát. Najazzlá divočina, všudypřítomné ságo a progresivní přetlak bez problémů předčil deathovou robustnost a ničivé attacky. Tyhle ingredience jsou samozřejmě ve skladbách obsáhnuté, tvoří však pouze koření či jednu příchutí z mnoha.

 

fractal universe

 

Přiznávám, že si The Great Filters beztrestně užívám.Vince Wilquin už dříve ukázal, že zpívat umí všemi barvami hlasu a čisté vokály vkusně doplňovaly growling. V současnosti jsou melodické linky dominantní, ale jejich barva je vskutku zvláštní. Zpěvy jsou vymyšlené výtečně. Barvou hlasu mi na jistou chvíli zavřely cestu k vychutnání nahrávky. Po nějaké době jsem si buď zvykl, nebo si jich přestal všímat.

 

Fractal Universe jsou naštěstí natolik výbornými muzikanty a umí napsat špičkový riff, že taková banalita jako je nesednoucí zpěv nemusí být překážkou pro vychutnání úžasné instrumentace a hudebních kouzel. Pro někoho může být rovněž překážkou zvuk, který se pokouší znít přirozeně a uměle zároveň. Vznikají tak místa pro vrásky…

 

Fractal Universe nám předkládají technickou jízdu do progresivního prostředí. Brutální vstupy často ustupují jemným harmoniím a přitažlivým melodiím. Užít si můžeme někdy divoká sóla, sóla jazzová i sóla rockově rozmáchlá. Praskající basu nelze nemilovat a přepestré bicí hrátky volají po zbožňování.

 

Zvláštní zpěvy, jak jsem psal výš, jsou schopné posluchači, který si je oblíbí, přiblížit smrtelně kontrastní estetiku, harmonickou výpravu do protichůdných světů. Naopak je možné při poslechu nevnímat pěvecké linky a zaměřit se pouze na instrumentaci a pak žasnout, co všechno se zde děje.

 

Fractal Universe rostou. Rostou velice rychle, neberou ohledy na očekávání a není jisté, zda budou příští kroky jejich starším příznivcům milé. Death metal je zde v mizivém množství, nicméně to nevadí. Progresivní myšlení, jazzová volnost a progresivní univerzita, a zároveň schopnost napsat dobrou skladbu poslouchatelnou i posluchačem, který rád právě dobrou písničku a ne jen složité kompozice, dělá z Fractal Universe důležitého hráče na scéně. Dobře se to poslouchá, vzniká závislost a každý poslech je radostný, byť na The Impassable HorizonThe Great Filters nemá…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky