Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Frontier Guards - You

Frontier GuardsYou

Victimer24.6.2019
Zdroj: CD digipack // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Melancholicky a tanečně se vinoucí pásmo oddechové elektroniky pro důvěrnější vzpomínky a lepší zítřky.

O Frontier Guards jsme už u nás na Echoes jednou psali, ale je to pěkných pár let zpátky. Ruadek se tehdy dotknul alba Interface a dnes si dáme takový malý návrat v podobě novinky You.  Pár věcí se od té doby změnilo, především ta, že na aktuálním albu působí pouze jediný člen, a to Martin Pavlík. Tohle album je něco jako jeho osobní zpověď, navíc z přebalu lze vyčíst, že je věnováno jisté Romaně. Další z cest k vydavatelství Aliens production dnes tedy vede skrz druhou recenzi elektroniky Frontier Guards.


A jak je zvykem, hudba tohoto labelu je většinou o dvou stranách mince. You má své dramatické chvilky, pulsující a nakopávající momenty (poslechni třeba song Synapse), nebo tajemné prostředí, kdy je třeba se mít na pozoru (Wolf). Pořád je to ale instrumentální paleta nálad a celkově skromnějších aranží, co ji definuje. Jako pocitovku, oddechovou seanci, klid před možnou bouří... Jako hudbu k přemítání o samotě, jako tanečněji laděný soundtrack, jako pouhé pozadí k docela jiné činnosti, nebo také jako plochu, kterou je dobré a docela snadné vnímat. Která je ale také svým způsobem trochu fádní.

 


Frontier Guards jsou na albu You nenásilně přijatelným elektronickým vyjádřením emocí, které nepotřebuje okázalá gesta, jako spíš prostředky k nastavení jisté nálady. A ta je zamyšleně nostalgická. Taková polosmutná, polonadějná. Živoucí, ne nijak sklíčená. Ovšem není to tak, že by se během poslechových minut a hodin nic nedělo. Stačí nesklouznout za hranu dobře nastaveného příjmu. Je třeba být ostražitý, ale zas není zapotřebí přehnaně rýpat do věcí, do kterých nám nic není, a třeba o nich ani ve skutečnosti není řeč a nejsou podstatné.


Úroveň provedení je solidní. Tím si trochu kryju záda, protože z hudby alba You určitě nehodlám skákat dva metry vysoko, ale v klidu si ji pustím rád prakticky kdykoliv. Je to taková klidnější metoda, jak si občas zanadávat a vyslat ven pár ostřejších emocí. Zároveň to však není deska, která by se něčím vymykala a která by si mě měla získat na svou stranu něčím neobvyklým. Na to je její tok nálad příliš obyčejný. Má v sobě několik hodně slušných momentů, ale ty se časem ztratí a vyšumí. Pak se objeví až moc plochá instrumentace, které chybí víc osobitosti a schopnosti vyloudit v podvědomí víc nadšení. Což mi samozřejmě vadí, protože chápu, že Frontier Guards jsou ze sebe schopní vydat víc.

 


You je album do nepohody, byť samo o sobě jistý druh nepohody vyjadřuje. Je v něm něco krásného, ale to se na povrch dostává jen v menších dávkách. Je v něm něco skrytého a půvabného, ale jako by to nemělo jít naplno ven, jako by to mělo zůstat v soukromém archívu vzpomínek autora. Jsem v klidu, což bych asi měl být a jsem také lehce ostražitý, což je nejspíš také dobře. Pak je vše v pořádku. Zázraky ale nečekejme, jen variantu jak si dáchnout a trochu protřídit emoce. Elektronicky, bez alibismu a se sympatiemi.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Marek / 26.6.19 15:38odpovědět

Recenze tohoto cd mi přijde podhodnocená, album zní dobře.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky