Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jestli jsou v poslední době nějaká jména, na který tuzemský fanoušek metalových žánrů plive síru, pak jsou to Myrkur a War For War. Pochopitelně by se takových jmen našlo mnohem víc, ale tyhle jsem osobně zaznamenal jako nejintenzivněji propíraná a velmi horlivě diskutovaná, neboť jejich tvorba spolehlivě štěpí posluchače na jednoduché větvení. Zaměřme se nyní ryze na domácí scénu, kde Lord Morbivod divoce zamíchal kartami a vmáčknul do uší svých fandů desku Illud Tempus, kterou někteří (včetně mě) překousli opravdu těžko. Snažil jsem se ve své dobové recenzi dělat rozumy a cílem bylo spíše poukázat na fakt, že industrial jako takový jsem v tehdejší nahrávce nenašel. K tomu jsem přidal pár chytrých pohledů a názorů a bylo hotovo. Na to konto sám autor hbitě odpověděl: Díky za obsáhlou recenzi. Nicméně dovolím si nijak se z ní nepoučit a další tvorbu tohoto projektu udělat také přesně po svém. A tak se i stalo a dnes se díváme na následovníka jménem In Situ.

Předně je hezké si uvědomit fakt, že ačkoliv desku zrovna nepochválíte, její autoři se z toho nesesypou a nezačnou vám nadávat do všech možných příměrů, které se do životopisu dvakrát nehodí. In Situ vyšlo opět u Metalgate, což je hájemství dostatečně otevřené vůči svým kapelám. Tak nějak z toho cítím tu pohodu a podporu scény bez ohledu na to, jaký bude mít / má kapela ohlas, včetně občas dost povedených edicí. K tomu bych jen podotkl, že obal a celková grafika In Situ je v hodně jedovatých barvách (asi za to může skladba Arsenik), takže já bych edici přikrášlil ještě barevnou krabičkou. Jak jinak než zelenou, podobně jako je žluté Curbed od Isacaarum, modré Mechanical Animals od Marilyna Mansona nebo černé The Apocalyptic Triumphator od Archgoat. Ale to je jen drobný detail, jinak se mi obal alba líbí a titulka mě dostala od první chvíle.

Dále už nebudeme chodit kolem středu, ale vrhneme se kolmo k němu, abychom rozkryli hudební rovinu nahrávky. Cesta, kterou vyšlapávala už kdysi píseň Technologie těžby, se nyní otevřela v majestátný dóm, jemuž se obecně říká elektronická hudba. Jelikož jde o žánr, kde si nejsem zas tak pevně jistej v kramflecích, snad nikoho neurazím, když řeknu, že In Situ tluče převážně v rytmu EBM. Lépe by to nejspíš dokázali zařadit kolegové ze Sanctuary, nevím. Nicméně nyní už tolik problémů a nepříjemných chvil jako v případě Illud Tempus neprožívám, ale několik skladeb si dokážu příjemně užít. Deska má jasné tempo, využívá celou řadu syntetických linek a modulace vokálů rovněž není ničím neobvyklým. Rytmická složka sází na tvrdou údernost a je to přesně ten element, který zaručí rozkmitání pohybového ústrojí tělesných schránek. Hlavní melodie a podpůrné linie pak tvoří zvuky, které si však troufám dnes označit za trochu archaické. Respektive podobné melodie jsem kdysi tvořil, když frčel Fruity Loop (novinkou byl Fruity Loops 3). Chápu jejich smysl, i takoví Combichrist se k nim občas navrátí, ale hádám, že současná EBM scéna už je někde jinde. Proto nabývám dojmu, že kdyby toto album vyšlo o pár let zpátky, mohlo by solidně nakopat.

Ovšem jak již bylo řečeno, zas tak elektronický odborník nejsem, takže jen udávám svědectví o svých vjemech a promítám do něj zachycené zkušenosti, které mi sem tam elektronická scéna nabídne (protože se jí prostě nevyhýbám). Nicméně podstatná je pořád údernost a sdílnost skladeb. Některé zní opravdu silně a třeba hned úvodní Ozbrojené stroje se mi zamlouvají. Dokonce i Lenčin zpěv je aktuálně v dobré kočírované míře a působí v kombinaci s hudebním podkladem jako velmi pečlivě broušený kontrast. Minulé album mne v tomto směru zklamalo a měl jsem pocit, že jednotlivé linie k sobě jednoduše nepatří. Nyní jsem názoru, že operní (snad nepřeháním) zpěvy jsou akorátním doplňkem přesně v takové dávce, aby nezpůsobily otravu. Cítím ze skladeb důraz na lehkost kompozic, aby nebyly zbytečně přebuzené všelijakými vlivy, ale aby správně udávaly rytmus a měly jasný spád. Samozřejmě že ne všechny melodie a pasáže se dokážou patřičně vrýt pod kůži a člověk si je doma, takříkajíc, osolil. Jsou tu i poměrně nelibé momenty, které mé ucho dává stěží a vyvolává nelichotivé vzpomínky na album předchozí. Těžko něco označovat, když každý máme vnímání protivnosti nastavené jinak. Každopádně jako celek shledávám In Situ o mnoho lepším kouskem než předchozí desku.

Samotným faktorem (a to platí pro všechno, kde se Morbivod, kdy podepsal) jsou texty. Ty pojednávají především o hornictví, ale i několika dalších zajímavých tématech a jsou příjemné jak pro čtení, tak pro rozšíření obzorů. Však dodnes, když se s kýmkoliv bavím o kanalizaci, dokážu střílet termíny a fakta, která znám jen a pouze díky kapele Stíny Plamenů. Ovšem důležitou roli vždycky hraje kus zvědavosti a touha objevovat a především vědět. Takže i nějaká další nadstavba v podobě domácí studie je vždy ku prospěchu věci a rozšíření si obecného přehledu. Tohle nutkání ve mně vždy probouzí zajímavé desky, ať už je napíše kdokoliv, jen Morbivod v tomhle jaksi vede (za což asi i může množství nahrávek napříč kapelami a jak jinak než čeština). Proto i tuhle složku alba vnímám jako pozitivní.

Nabízí se naplno říct, zda je deska odrovnávací peckou, nebo zda si zaslouží mrštit z okna na cizí zahradu. Tohle je soutěska, kterou musí každý projít po svém. Za sebe dávám lehce nadprůměr a důvody rád zrekapituluji. Za prvé v kontextu diskografie mám pořád v oblibě kytarovější období a vrchol stále vidím v počinu Věž smrti. Za druhé mám pocit, že podobný druh EBM se již nenosí a i tato scéna urazila během své existence kus cesty. Za třetí musím přikývnout, že některé chvíle i celé skladby jsou dost chytlavé a baví mě, navzdory větě předchozí. Za čtvrté líbí se mi odvaha znít po svém, dělat si věci po svém a přesto to neflákat a nesnažit se jít nějakým směrem nějakého trendu. A to i přes různorodé reakce, ve kterých najdeme vskutku i ty nejzazší názory jak do minusu tak do plusu. Za páté svým způsobem mě ta deska prostě baví a určitě nebudu mít v budoucnu takový problém si ji pustit. A za šesté texty pojednávají o tématech, které mě do jisté míry zajímají, takže jsem si své našel. Neříkám, že jsem z toho kdovíjak v rauši, ale celkem si to sedlo. Ještě vychytat nějaký ten koncert, aby byl obraz ucelenější, a bude to. Pamatuji totiž jen vystoupení v roce 2013 v Nýrsku, což už je celkem dlouho.