Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
FTR - Manners

FTRManners

Victimer4.4.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Rocková temnota napříč škatulkami, které jsou samy o sobě v příbuzenském vztahu.

Nějak se mi u těch goticky orientovaných kapel zalíbilo, dnes si zase jednu dáme. FTR (nebo-li Future) je trojka z Paříže a svůj debut Horizons (2015) si odkroutila ještě jako duo. Aspoň dle mých strohých informací. Future spadají do gothic rockové škatule, je jim blízké to všechno kolem, jako shoegaze, post punk a noční uličky, kde se možná ze střechy snese vampýří nadsamec a vycucne z post barové bludičky něco mladé krve. A taktéž jim bylo dáno do vínku trochu zvukové rozmrzelosti. FTR tak nezní uhlazeně a romanticky, nýbrž strojově, sonicky neupraveně, klidně řekněme noisově.

 


Takže na jedné straně máme jasnou dominanci podmračené kytarovky a na straně druhé slušně vyvinuté dvojče z ocelového města. To se snaží do nostagicky znějících kytar bodat své naprogramované kopí z budoucnosti a celé to poslat trochu jiným směrem. Za drtič a do kontejneru a možná i ve skafandru. Ale celkově to drží pohromadě, to zas ano. Škoda, že se postupem času kapela nevyhne prázdným sdělením, které tu snahu degradují. Pokud však máte náladu na všechny ty post punkové vylomeniny, nebo máte zácpu a chce se vám vzpomínat a přitom lehce trpět, FTR budou kapelou jako stvořenou pro vaši momentální indispozici.


Manners je druhé album formace a musím říci, že to první jsem slyšel jen zběžně. Jednoduše asi proto, že tahle nová várka mi v klidu vystačí. FTR na druhém albu hrají hru s pocity a melodiemi přesně tak, aby ta původní zůstala zachována a přitom byla neustále promílána ruchy a synteticky devastována. Z pozadí pěkně až dopředu na první kolej. A je to všechno ukočírované? Jak se to vezme. U mne se bohužel záhy dostaví pocit, že už to stačilo a už je to za hranou. Že by ale kapele vyloženě došel dech, to se říci nedá. Jen to místy až moc šponuje, prodlužuje a vybírá si své hlušší místo, což se na hlučící gotiku prostě nesluší. Album sice nepostrádá pár věrných hitovek, které se poslouchají v podstatě samy, ale najdete je na samém začátku alba. Pak je můj příjem a zájem celkově poněkud slabší. Postupem času vadne a můj pomyslný kouhoutek dobrovolně servírované syntetické temnoty se pomalu uzavírá.


FTR po celou dobu malují roztodivné obrazy vaší představivosti, snaží se plnit velké plochy a chladit horkokrevnou mysl, ale daří se jim to spíš tak napůl. Jak se má deska pěkně rozvinout a zahodit poslední pocit studu, otočí se zády a začne nudit. Do nepříjemné pachuti totální otravy je sice pořád daleko, ale o tři, čtyři songy bych na albu klidně ubral. Bylo by kratší, ale taky příjemnější. A hlavně by přišlo o těch pár experimentů, které za moc nestojí a jen víří prach a vyvolávají dávné duchy v místech, kde je nová zástavba a všechen ten spirituál bordel odtáhl dávno jinam.

 


Přes zřejmou zvukovou bolest, která mě ovšem v tomto případě nějak zvlášť neděsí, je Manners vítaným společníkem na domácí trase samotářství a pohledů ven z okna, kdy je jedno jak tam zrovna je, protože každá situace se dá snést a každá myšlenka je volná a nezatížená povely a úkoly. FTR jsou pohodová temnota z Francie, jsou spojeni s Metropolis Records (což samo o sobě lecos znamená) a určitě jsou dost šikovní na to, abych o ně ještě někdy zakopl a strojírensky si zapátral v paměti. Dnes je to ale s výhradami.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky