Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Existuje-li nějaká hudební perverze a zvrácenost, určitě jejím představitelem bude Fullmoon Bongzai. Na něžnosti si kapela rozhodně nepotrpí. Své hudební znásilňování provozují již od roku 2007 a letos nám otevírají dveře do dalšího pokoje v jejich roztodivném vykřičeném domě. Na dveřích je zažloutlý, ledabyle připevněný štítek se slovy Is All That You Deserve. S tajícím se dechem beru za kliku a nejistě vcházím...

V minulosti jsem měl tu čest navštívit první pokojík Noisense: A Voodoo Beach Party Celebrating The Unholy a po konfrontaci s ním má zvědavost nebyla ukojena. S jistým mrazením v zádech tak kráčím po zátěžovém rudém koberci, který vysavač poznává jen o svátcích a slůvko tepovač je mu zcela utajeno. Před zrakem svým spatřuji nahou dívčinu s velkými vnadami. Tváří se příjemně, ale její úmysly jsou nečisté. Však proto zde také přeci jsem, abych byl překvapen a okusil něco nového. V hlavě vyvstává myšlenka, co bude dál...

Zvláštní jak daná hudba nutí k fantazírování. Zřejmě proto, že fantazií ja ona samotná. Podobné psí kusy zkrátka jen tak nevymyslíte.  Pro pořádek v nepořádku otevírám šuplík větších rozměrů a představuji vám hudební směřování, které tento prostor ukrývá. Drobné fanfáry a tadá je tu noise. Stěžejní prvek, kol kterého ubíhá celý monumentální děj. Monumentální? Může být. Spíše nervozní a nestálý a monumentálnost je zastoupena snad jen onou perverzí, kterou je celé dílo protkáno. Tato pomyslná červená nit se táhne každičkou vteřinou a ačkoliv je její barva výrazná, nikdy nevíte, kam zabočí. V onom velkém šufleti dále můžeme spatřit poházené krabičky zastupující žánry jako metal, jungle, punk, psychedelii nebo techno. Zvláštní? Který šílenec to sem asi všechno naházel? Majitelem komody je Fullmoon Bongzai, který jediný ví, kde co je a on jediný má ve věcech přehled.

Poslech alba All That You Deserve se tedy táhne v elektronicko-metalovém střihu. Ale ne takovém, který bychom si mohli představit. Nesmíme opomínat na zásadní element, jehož slovutný prapor vlaje hrdě na vrcholku. Popisem míním noise s přívlastkem psychedelic. Ale nemějte strach, přílišného paskvilu se nedopřává. Onen tajemný a mnohými zatracovaný noise zde zastupuje schválně zkreslený zvuk přehulených nástrojů a zpěvu. Hlava vám z toho ale nepraskne. Tento uspořádaný chaos ví moc dobře, kdy se má zklidnit a kdy naopak utrhnout ze řetězu. A těch divokých výjezdů je zde poskrovnu. Celé se to nese ve středně rychlém tempu, často na vlnách elektronické hudby, jakou je techno nebo jungle. Některé skladby pak ani do žánru metal nezapadají vůbec. Nápady jsou vrstveny na sebe s prodlevou minimální a nečekají na nic. Rozhodně se nestane, že by hrozilo úniku nějakého momentu z důvodu nudy, či nesoustředěnosti. Tato hudba dokáže skvěle udržet pozornost. Tedy za předpokladu, že se jí hodláte podrobit. Není to poslechové, není to kulisa, je to jednoduše psychedelický noise s velice ostrým zvukem.

Těch pár skladbiček (dohromady osm) dokáží svého posluchače uhranout a naplnit rozvernými pocity perverze, nejistoty a hladu po další porci. Pokud tohle vydržíte až do konce, věřím, že si album zanedlouho pustíte zase celé znovu. Zvrácená podoba elektroniky s trýznivými účinky má neobyčejně silnou moc. Noise není má priorita, ale je-li na něm cosi zajímavého a poutavého, mile rád jej vyslechnu. Fullmoon Bongzai dokázali, že to skutečně jde - udělat z hluku zábavnou a chtivě energickou záležitost. Toto album mne baví už kvůli chladně řezavému zvuku, který se z reproduktorů sype jak sklo. Pravé mučení sousedů. Schválně, zkuste to taky...