Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fuzz - II

FuzzII

Jirka D.14.12.2015
Zdroj: 2x černá 12" gramodeska v gatefold futrálu (#ITR 286) // dárek od jednoho nezodpovědného nadšence
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Na své druhé desce Fuzz natahují nejen hrací čas, ale hlavně posluchačovu trpělivost. Měl to být snadný příběh o dvou vinylových stranách, ale všechno se má jinak a je s tím mnohem víc práce.

O první desce hašišáků Fuzz jsem psal nedávno a určitě si vzpomínáte (haha) na v té souvislosti skloňované jméno Ty Segalla, který zatím neúnavně hýří mladickou aktivitou a co chvíli na svět vypustí nějakou desku. Před krátkým časem se v distrech objevila reedice sólovky „Ty-Rex“, na níž se sjednotily dvě dříve vydané nahrávky obdobného názvu, a zároveň bylo ohlášeno plnohodnotné nové album „Emotional Mugger“. Zájemci a nadšenci už určitě očekávají 22. ledna, kdy tahle deska vyjde na věhlasných Drag City, u nichž se dá i mimo tuhle kapelu najít nepřeberně námětů k inspiraci.

 

Ale zpět k novým Fuzz. Psal jsem minule něco o jedinečném startu nové Segallovy kapely a albu plném zatěžkaným riffů jak z dílny starých Black Sabbath, plném skvělé rockové muziky ve své nejčistší podstatě a tedy rockové muziky drzé, provokativní, ale taky svobodné a přirozeně jednoduché. Punk? Tak trochu určitě... Na tom se ve své podstatě nic moc nezměnilo, protože svůj typický zvuk a výraz si Fuzz drží i nadále a k ostré kytarové rašpli nemají opět vůbec daleko. Nečekejte tvrdost, ostré hrany jsou tvářeny ořezávátkem efektů, syrových zkreslení a bestiálně zneužitých studiových destrukcí, které si Ty Segall přibalil na cestu hned ve svých počátcích někde v opuštěné garáži a dodneška je táhne s sebou jako nezbytného společníka.

 

Fuzz live

 

Jak už jsem zmínil v úvodu, druhá deska prostě nazvaná „II“ je oproti přímočařejšímu debutu podstatně delší a na první poslech rozvláčnější i co do hudební náplně. Nůžky. Nůžky a pořádně! Byla to představa přesně tohoto nástroje, která se mi usadila v hlavě při prvním, ještě docela nervózním poslechu (fakt jsem se těšil) a od té doby se ji s poslechem každým dalším snažím vystrnadit pryč. Daří se jen částečně a je to práce a dřina a opětovná nutnost uvědomění si toho, že pravidla hry tady píše Segall. Já ne.

 

Ona ta tvůrčí svoboda a jeho jméno jsou více méně jedno a totéž. Protočte si jeho sólovky, mrkněte na videa na internetu a dejte si u toho nějaký jed dle vašich preferencí. Bude se vám to líbit. Právě nová deska Fuzz vyžaduje trochu jiný přístup než ta předchozí, která brala na první dobrou a válcovala ve stylu sedmdesátkového garage rocku a proto-punku. Dvojka většinou nespěchá, a když už se rozeběhne, není to na dlouho. Jsou na ní výborné punkové pasáže nabušené přesně v Segallově Fuzz-stylu (Red Flag, Rat Race), skladby pomalejší, ale i tak povedené (za všechny Burning Wreath), a pak řada dobrých pasáží a zajímavých míst včele se smyčcovým aranžmá v songu Silent Sits The Dust Bowl. Není toho málo, ale určitě toho není dost na 67 minut.

 

Ještě na minulém albu jsem všechny ty čisté instrumentální plochy vstřebával s chutí. Nebylo jich mnoho, měly nádech psychedelických dálav a omezený prostor na druhé straně vinylu jim bezvadně slušel. Tentokrát jsou roztroušeny poměrně nahodile, brzdí jinak dobře rozjeté songy a brzdí desku jako celek. A ta nejednou začne přežvykovat sebe samu i vlastní historii autora. Nůžky. Opět bych vytáhl tenhle nástroj a začal bych jednat. Být Segallem.

 

K provedení edice mít mnoho námitek nelze. Album vyšlo na dvou standardně lehkých černých gramodeskách, obě v potištěném sáčku, insert s texty nechybí a gatefold obal z tvrdého a těžkého kartonu by šel v pohodě použít jako sečná zbraň. A nechybí download kupón, jasně. V tomhle směru tedy maximální spokojenost.

 

Fuzz II vinyl


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky