Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gåte - Nord

GåteNord

Jirka D.11.1.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm // Renkforce RF-DAB-IR1700 / Denon PMA-680R / Elac CL 72
VERDIKT: Gåte osekaní až na úplnou dřeň a plně položeni do norského folkloru.

Zcela upřímně jsem nenašel odvahu zavrtat se do historie a poslechnout si starší desky norské kapely Gåte, jejíž aktuální nahrávku Nord nám s důvěrou svěřili k recenzi jejich vydavatelé z Indie Recordings. Tak snad mi to odpustíte. Při dohledávání informací o kapele jsem totiž nabyl pocitu, že ta historie může být na můj vkus trochu divoká a že unést tolik štěstí takhle najednou by pro mě mohl být problém. Tenhle spolek v nějaké podobě funguje od roku 1999, ale v mezidobí se stihl několikrát rozpadnout a opět poskládat, přičemž bych lhal sám sobě, když bych tvrdil, že mě zajímá proč. Alespoň rámcově se dá všechno nastudovat na anglické mutaci wikipedie, kde mají Gåte poměrně slušně zpracovaný profil (podle všeho jsou minimálně na severu hodně populární), takže pokud vás to zajímá, odkazuju vás TAM.

 

Tamtéž doporučuju vaší pozornosti uváděné žánrové zařazení, které osciluje mezi norským folkem, progresivním rockem a metalem, elektronikou a kombinací všeho mezi sebou. Když to myšlenkově propojím s několika fotkami z živého vystoupení, které mi vyhledal internet, docházím k podivné extravagantní směsici, u které jsem si vlastně hned na začátku říkal, jestli se nebude jednat o nějakou formu blízkého setkání třetího druhu. Ať tak či onak, desku Nord jsem si pustil. Podle zaslaných informací jde prý o netradičně téměř akustické album, jež opustilo dřívější rockovější produkci kapely, která se aktuálně představuje hudebně osekaná až na úplnou dřeň a totálně zahloubaná do norského folkloru.

 

Při práci na Nord jsme museli přijít na to, jak najít sílu v malých věcech.

(Gunnhild Sundli, zpěvačka)

 

Na začátek bychom si mohli stanovit nějaké orientační body, ať víme, co nás čeká. Za mě budu při poslechu Nord kreslit průsečík někde mezi Hexvessel (třeba deska When We Are Death), Wardruna a určitě současně hodně „in“ kapelou Heilung. Možná pro pobavení přidám jednorázový projekt Hardingrock, který mě svého času (rok 2007, deska Grimen) docela zaujal. Spojnice mezi všemi vede přes inspiraci ve folkloru, možná v pohanských tradicích, možná v jisté fascinaci mystikou a starobylými kulty. Deska Nord je v tomto ohledu samozřejmě textovaná v norštině a co přesně v nich Gåte řeší, vám říct neumím. Z mého pohledu jde spíš o vnitřní pocit, který mi při poslechu desky tak nějak automaticky naskakuje a nutno podotknout, že je mi s ním docela dobře. A to i přesto, že první skladba desky Solfager og Ormekongen je docela jednoduchá odrhovačka, u níž jsem to málem vypnul. Naštěstí se nestalo.

 

Gåte band

 

Album se v dalších minutách a skladbách vydává trochu jiným směrem, víc pracuje s atmosférou, víc se soustředí na folkovou podstatu a opouští jednoduché formule sloka-refrén, které ve zmíněné první skladbě zavání teatrálností a laciností. V podstatě hned s druhou písní Svik album přenáší značnou část nároků na posluchače a řádně potemňuje. Využitím tradičních nástrojů, hlasovým projevem, který místy připomíná recitaci a možná až zaříkávání, při kterém jsem si párkrát odbyl malý souboj s poměrně expresivním hlasem hlavní vokalistky Gunnhild Sundli. Asi není potřeba zdůrazňovat, že norsky neslyšící posluchač bude mít zážitek maximálně poloviční, ale troufám si tvrdit, že i přes jazykovou bariéru album umí nabídnou řadu povedených a emočně silných míst, které mohou rezonovat s vnitřním vesmírem kohokoliv, kdo mu to umožní (Kjærleik).

 

Co při poslechu naopak docela zamrzí, je hodně zkomprimovaný a místy (paradoxně) dost nepřehledný zvuk, což pro tuto většinově akustickou produkci pokládám za neodpustitelný prohřešek. Je sice pravdou, že tenhle problém vynikne při hraní na sluchátka nebo při soustředěném poslechu, a naopak při kulisovém hraní prakticky vymizí, i tak bych ale očekával vyšší standard odpovídající tomu, co se na nahrávce děje. Jak bylo uvedeno, deska je svým založením hodně akustická a z toho minimálně pro mě plynou jisté závazky, požadavky a očekávání. A potenciál skladby Sigurd og Trollbrura utrhnout nebohému posluchačovi hlavu hned v prvních vteřinách nepokládám za odpovídající přátelské gesto. Nešť. Stalo se a stává se i jinde, takový je prostě svět, ve kterém dnes žijeme. Hlasitý.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lord Owl / 13.1.22 8:38odpovědět

Tak koukám, že jak mají němci své Brunhildy, tak norové mají Gunhildy....

Lomikar / 11.1.22 8:44odpovědět

Ježiš Gåte, ty jsem docela dost poslouchal tak před 15 lety, kdy jsem na podobných folkovinách ujížděl (a dnes je spíš dost nenávidím). V Česku je nikdo neznal a já myslel, že už léta neexistují. Oproti ostatním podobným vrzačkám si pamatuji, že jsem měl dojem, že někdo tady nad tou skladbou songu přemýšlel déle než jednu zkoušku a vokál mi přišel zajímavý v tom, jak téměř až exploituje tu norštinu. Zejména občasné zpěvaččino "startování" takovým tím vrrrr mi přišlo roztomilý. Upřímně ale nevím, zdali mám odvahu se vracet.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky