Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Stává se, že spousta nahrávek z ranku temného ambientu jsou jako záležitosti, které odejdou spolu s akné. Zazní, odezní a zůstane jen vzpomínka (pokud vůbec). Gdanian tento předsudek docela úspěšně boří. Jeho hudba, lépe řečeno tohle konkrétní album, pracuje s tím, co povyšuje hudbu do výtahu na něco, co možná chceme i do bytu.

Příběh alba je zasazen do prostředí Podsvěta, kde divoké kmeny lidských obyvatel kolektivně uctívají stroje, jež je utlačují. Nadzemní svět je pro ně neznámý pojem a hranice vesmíru představují jen hlubiny jejich podzemního krytu. Vpravdě řečeno ideální myšlenkový rámec pro stvoření plastického hudebního obrazu. Na druhou stranu nikterak překvapivý pro formaci ze stáje Cryo Chamber.

Třetí velké album vychází s ročním odstupem od předchozí desky Induction (2022) a na pozici hostů se objevují známá jména. Čtyřka Ritual se ve spolupráci s Atrium Carceri svým motivem dotýká seriálového hitu Stranger Things. Titulní skladba Mechanical God vznikla za účasti Dead Melodies a snoubí v sobě éterické i znervózňující pasáže plné chřestění, lomozu a jiných pozemských i nebeských zvuků. Ve dvojce The Inner Sun přispěl slovem i hudbou skotský hudebník a spisovatel Alistair Rennie z Ruptured World.

V Německu žijící autor ruského původu, Sergey Gdanian, servíruje poměrně působivou, čtyřicet minut dlouhou, cestu do útrob své mysli. Jako sound designer a skladatel videoherní hudby prokazuje dobrý vkus při budování atmosféry. Příběh, jehož kontury jsou známé, si každý musí prožít sám, nebo si zvukový základ naroubovat na svou vlastní fantazii. Uzlovými body nahrávky jsou ostrůvky hudebního napětí mezi stojatými vodami vesměs konzervativního plochaření. I tak se oblast, kam Gdanian intenzivně pochoduje, zhmotňuje s každou další notou.

Pokud člověk překoná klišé žánru, je možné z nahrávky vytěžit poměrně kvalitně strávený čas a příjemné zážitky. Hudba tohoto druhu dává posluchači velký prostor podílet se na jejím průběhu tím, jak moc svou mysl převtělí do paralelního světa emocí. Většina podobných nahrávek jaksi stojí a padá na síle imaginace, ochotě naslouchat a přemýšlet. Pudovkin ve mně není přímo nadšený, ale spokojený určitě ano.