Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gerda Blank - Rituals

Gerda BlankRituals

Sorgh23.11.2013
Zdroj: Mp3 (320kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Debut O mě nadchl. S dvojkou Numbers to bylo vlažnější, ale i s ní mám kamarádský vztah. Teď se mnou šijou všichni čerti, protože jejich aktuální novinka nazvaná Rituals boduje všemi svými zbraněmi. Na západní frontě není klid.

Kdo se trošku zajímá o dění na naší scéně, o kapele Gerda Blank už asi něco slyšel. Pokud je uvidíte naživo, originální a nepřehlédnutelný duet si vás získá poctivým přístupem, se kterým drhne prazákladní esence rock´n´rollu. Ty je v dnešní době někdy těžké najít, protože výhonky jsou mnohdy už ze startu obaleny nánosem přidaných hodnot a je těžké se dostat přímo na dřeň.

 

Co se diskografie týče, tak kapela vydala tři dlouhohrající alba, z nichž každé se může hrdě poměřit s konkurencí. Debut O mě nadchl. S dvojkou Numbers to bylo vlažnější, ale i s ní mám kamarádský vztah. Teď se mnou šijou všichni čerti, protože jejich aktuální novinka nazvaná Rituals útočí všemi svými zbraněmi. Na západní frontě není klid. Rituals je živočišná deska nevyžadující titul za jménem, její řeč je lidová a podbarvená bodrostí zdravého sebevědomí. Proto si myslím, že ji skousne každý milovník úderného a neučesaného rocku. 


Rychlé vály se střídají se středněproudým tahem za vlasy, energie je hlavním režisérem celého vystoupení, které trvá nějakých 43 minut. Album uzavírá svatou trojici desek, které dokazují, že i na pouhé dva nástroje se dá udělat dobrá muzika. Jedna kytara, nezbytná sada bicích, snad nějaký efekt, nic víc. Všechno to stojí na dobrých nápadech, bez kterých by šlo o jednoduše zaměnitelnou kapelu. Skladby mají silné melodie, které jsou zapamatovatelné, ale ještě se mi nestalo, že by se mi ohrály. Každá je trošku jiná, stojící sama o sobě, ale všechny spojuje lehce nedbalý zpěv a barvitá hra na struny. Nakřáplá kytara špinavě praská a škrábe, jakoby se snoubila s ruchy neladěného rádia. Je úplně jedno, jakou roli v tu kterou chvíli hraje. Dle potřeby podpoří rytmiku, místy něžně zavrní a naráz  vymaluje stěny pokoje divokou melodií.

Z kontextu skladeb se vymaňuje titulní a závěrečná Rituals, která i přes svoji délku přesahující deset minut nemá problém udržet posluchačovu pozornost. Melancholická, zahleděná do sebe, plná tichého vybrnkávání, v jehož pozadí tluče jako srdce metronom. Na pár okamžiků se dokáže otevřít výraznému riffu, aby se následně vrátila do zasmušilého odcházení. Člověk jí musí dát čas a sám se snažit o kontakt. Netypická, ale silná věc.


Když to na závěr obhlížím seshora, nic neschází, nikde faldík nepřebývá, váha se drží zobáčkama k sobě. To mě na tom snad baví nejvíc, že stačí tak málo, aby kluci probudili zájem a následně nás smetli tak autentickým výkonem. Jsou dva, a stačí jim málo místa. Právě v klubech jsou Gerda Blank jako doma a je požitek se jim dívat pod prsty.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ladis / 20.3.14 21:01odpovědět

nice

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky