Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Francii jsem vždy respektoval za její netradiční přístup k muzice. I v sebetvrdším metalu bylo obsaženo to jejich eiffelovské bonvivánství, to marseilleovské gourmetství a bagetová odvaha stát si za svým nebo se naopak dokázat příjemně shodit. Těžko říct, čím to je způsobeno. Zda historií, vrozenou náturou či geneticky zakódovaným šarmem… Tak schválně. Misanthrope, Pensées Nocturnes, Wormfood, Carnival In Coal, Argile, Deathspell Omega, Blut Aus Nord, částečně i Aosoth…tihle všichni posunuli extrémní žánr zase o kus dál a většinou svým vlastním ojedinělým způsobem, který si nikdo nikdy netroufnul výrazněji kopírovat. Nebylo a není výjimkou, že i ty nejextrémnější (kupříkladu) blackmetalové řezanice ve svém smrtícím vichru blastbeatů nesou i svěží a velezajímavou aranž, které by se jeden ani nenadál. Mám hluboko v podvědomí zakódováno, že k Francii to prostě patří. Viva La France!

GLORIOR BELLI nemám zdaleka naposlouchané od A do Z. Jejich nové album, vycházející u Agonia Rec., má moc hezký, až snově přívětivý obal (po desetiletích kozlů, Ježíšů, smrtek a pentagramů je to příjemná změna, kterou si už nějakou dobu lahodně užívám). Black metal, pod ním se nacházející, je ostrý. Je rychlý jako divoká svině a nikdo nemůže říct, že GB snad vyměknuli. Tedy vyměknuli, spíše vyměknul. Za vším dnes a již nějakou dobu stojí pouze jeden člověk a tím je multiinstrumentalista Infestvvs.

Hudba se letos nese v duchu tradičních hodnot tradičního blackmetalového řeziva, ale pod povrchem se skrývá spousta drobných libůstek, odboček a laskomin a ty dávají této sklence dobrého francouzského black metalu ten hodnotný bouquet, pro který jej vyhledáváme. Vichřice často zvolní a ocitáme se v hájemství špinavého a zvrhlého doomu. Výraznou roli hraje nádherně zboosterovaná basa. Tu a tam zaslechnu jakoby ozvěnu uherského kozla Attily. Jindy zase zakňourají „blutausnordovské“ včelky (Thrall Of Illusions). Stonerový odér cítím z Rebels In Disguise. Vůbec inspirace klasickou starou hardrockovou či dokonce rock´n´rollovou hudbou je poslední dobou nesmírně sympatická – a to samozřejmě nejen u GB. Je to příjemné doznání se k tomu, odkud celá extrémní scéna vzešla.

„Sundown (The Flock That Welcomes)“ je dobré album. Není bezchybné, to bych lhal. Zpočátku se nebylo čeho chytit a já zklamaně slyšel jenom rádoby zajímavý black. Trvalo mi tři čtyři poslechy, než jsem Infestvvse přijal. Takoví Blut Aus Nord mě ve své době roztřískali s mnohem větší intenzitou…ale na dnešní přehlcené scéně je stále GLORIOR BELLI kvalitní značkou, jejíž produkty (je to hnus, to slovo) se nemusíte ostýchat pořídit. Já tak učiním…ač to tak zpočátku nevypadalo.