Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Já na ty splitka moc nejsem, zejména kvůli tomu, že pak nevím, jak si to řadit do poličky, hehe. To už raději rovnou kompilaci. Ovšem zajímavým jevem jsou kolaborační nahrávky, které už dávají tušit, že půjde o něco trochu zajímavějšího. Zvláště když se spojí oblíbené kapely. V minulosti jsme již mohli takto hovořit o The Body a jejich pracích. Dnes si popovídáme nad Dragged Into Sunlight v kolaboraci s Gnaw Their Tongues.

Obě kapely daly dohromady vzniknout nahrávce, kterou nazvaly jednoduše NV, přičemž na obrázku alba tato písmena připomínají rozevřenou knihu. Alespoň tolik můj dojem. Album opatřily pěti skladbami lehce přes půl hodiny hracího času, čímž se dostaly na celkem příjemnou stopáž, která neruší. Naproti tomu bych celkem rád uvítal ještě jednu nebo dvě skladby navíc, protože materiál, který se podařilo dát dohromady, se mi zamlouvá. Nicméně i tak je deska plně dostačující.

Výše zmíněná vzpomínka na kolaborační desky The Body (zejména tedy s hudebníky Thaw), nebyla uvedena náhodou. Hudba na oné nahrávce je dobře srovnatelná s tvorbou, kterou nám přichystali Dragged Into Sunlight s Gnaw Their Tongues. Máme co do činění s velmi hrubým black metalem příjemně se křížícím se sludgem. A samozřejmě neopomíná se tu a tam vmíchat špetku noise. Ta špetka však představuje zároveň nepříjemné zurčení při maximálním nasazení skladby. Možná záměrné vytažení nástrojů nahoru pak při bedlivém poslechu zřetelně vykazuje známky roztříštěnosti. Toho důkazem je vesměs nízká kvalita dynamiky, která se v průměru zasekla na 5,5 (první dvě skladby 6, zbytek 5). Vzhledem k tomu, že znám tvorbu obou kapel a jsem si vědom jejich náklonnosti k noise ruchům, vnímám situaci ve skladbách jako čistý záměr, který má během poslechu způsobit zvláštní neklid. Jinak by šlo o zbytečné seřezání špiček, které by jinak dávaly skladbám větší rozlet. Budiž…

Onen neklid, nervozita a nejistota však dokáže posluchače objímat po celou dobu poslechu. To je jednak hlavní krédo obou hudebních těles a pak také záměrným výsledkem společného snažení na značně ponuré nahrávce. Není divu, že je NV tak špinavá, hnusná a nepříjemná (samozřejmě pouze ve smyslu její atmosféry). To z ní dělá nezbedného spratka, na kterého otcův pásek dávno nestačí. Piští a vříská do širokého okolí a demoluje vše v cestě, coby zkušený vandal. Někomu tento agresivní scénář sedne naprosto skvěle (jako mě, že ano), jinému se přejí v samotném zárodku. Neexistuje žádný proces postupného bádání, nemohu proto poukázat na to, či ono, co by mělo posluchači zpřístupnit vniknutí. Jde čistě o pocitovou desku s lehce nemocnou náladou, jejímž hlavním tahounem je dusavý black metal. Přeji příjemný poslech.