Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mayapur pokojíček je především technařské doupě, o kterém jsem do této chvíle neměl ani potuchy. Proč taky. Nicméně pracanti z Heartnoize promotion dobře vědí, kdy a kde ten který prostor pro hudební produkci vzniká a vkládají do útrob těchto míst zajímavé události. Tentokrát se podepsali pod perfektní akcí, která pohostila trojici zahraničních jmen, které spojuje podivný náhled na extrémní metalovou hudbu. Večírek ve znamení Dragged Into Sunlight, Monarch a Birushanah měl opravdu silné kouzlo. Ale nepředbíhejme…

Do tramvajové zastávky Belárie jsem dosud jaktěživ nejel, zjevně proto, že tato část Prahy je mi dost neznámá. Nicméně obavy z toho, kterak zde najdu svérázné místo konání, se vyjasnily hned po výstupu z tramvaje. Totiž přímo před dveřmi na peróně visel lístek, který šipkou s heslem „sleduj šipky a svíce“ perfektně nasměroval do patřičných končin. Na každém dalším sloupu tak lepenkou držel další lístek se zapálenou hřbitovní svíčkou. Zejména v nočních hodinách toto mělo hezký efekt. Cestou jsem míjel dlouhou zeď s legálními graffiti, kde se na jednom místě dva výtvory zrovna tvořily, později tunerský autoservis, kam se neustále sjížděly burácející vozy. Pak mě přivítalo zátiší společnosti Toi Toi a za hradbou dodávek už samotný areál, kde sedělo pár desítek černooděnců jak hladových havranů. Bylo ještě brzy, a tak se z nitra budovy (asi bývalé skladiště) ozývala zvukovka první kapely. Koupil jsem si pivo, lehce prozkoumal prostředí a po nedlouhé době mi už volal kolega Coornelus, že dorazil…

Harmonogram šel prakticky na čas, takže se chvilku po osmé začalo hrát. Podia se zhostila trojice Birushanah z Japonska. To působí už samo o sobě exoticky, jenže když k tomu přidáme i používané nástroje – podivnost kapely nabere nových rozměrů. Vedle bubeníka a zpívajícího kytaristy tu ještě byl těžce energický perkusista, který své perkuse měl čistě jen z kovu. Tomu odpovídal i industriální ráz jejich hudby, kdy právě tahle udělátka určovala stěžejní melodie a neustále na sebe strhávala pozornost. Divoký sludge doom koketující s dronem až noisem. Těžko říct, jestli bych si něco takového pustil doma, ale vlastně… proč ne. Živě mě to celkem bavilo, neboť se toho dělo hodně. Vedle divokého perkusisty skvěle burácely i bicí v pozadí a kytarista se rovněž nenechával zahanbovat a svůj nástroj patřičně drtil. Oči i uši se nakonec stejně vždycky zabořily do té zvláštní sestavy kovu, na kterou udatný Sano statečně bubnoval kovovými tyčkami. Melodie byly příjemné a nejednou jsem si vzpomněl na hudební doprovod někdejší PC hry The Suffering: Prison Is Hell. Vrcholem pak bylo, kdy se tento rozdováděný japončík vztyčil na hraně své soupravy a zběsile bušil do gongu. S tímto nástrojem pak vnikl do davu pod podiem, kde celý set bouřlivě ukončil. Ani nevím, jestli se víc smát, nebo to brát vážně, ale v tu chvíli mě to skutečně bavilo. Hudba nezištně neotřelá a opět se dokázalo, že Japonsko svým prozíravým pohledem zase posunulo hranice o kus dál – tentokrát hudební.

Pak už tu byla temná seance, na kterou jsem se obzvláště těšil – Monarch. Tahle kapela mě vždycky dokáže uzemnit už jen svojí studiovou tvorbou při domácím poslechu. Nemalou tryznu předvedli i na Doom Over Leipzig a tentokrát se po dlouhých let zase podívali do ČR. Dohromady zazněly tak tři skladby + přídavek. Což není v jejich případě nic zvláštního. Mohu s klidným svědomím říct, že mě do svých osidel vtáhli vlastně okamžitě. Dlouhé trýznivé pasáže funerálního sludge doomu protínal křehký hlas zpěvačky Eurogirl, která svůj projev šperkovala sestavou krabiček a kolíků na oltáři před sebou. Píšu oltáři, neboť šlo o stůl, kde přes hradbu z tlustých svící na její performanci nebylo prakticky vidět. Efektní záležitost, dominující každému z jejich koncertů. Dále určitě stojí za vypíchnutí zevnějšek kytaristy nalevo z pohledu diváka, neboť ten mi hodně, ale vážně hodně připomínal reinkarnaci mistra Euronyma. Nicméně i zbytek strunné sekce nebyl zanedbatelný. Všichni se do svých nástrojů opírali s obrovskou razancí, která vždy po tiché pasáži explodovala, což byly schopné ustát snad jen technařské bedny (mimochodem aparát celkem solidní), nikoliv však lidské uši. Nejednou mne v nich totiž nemile píchlo, ačkoliv čitelnost byla stále zachována. Divoký ženský řev, pulzující v dálce na vlnách ozvěny dokonale mrazil v zádech, k tomu ty hrubé kytary a dunivé tóny bicích… prostě paráda pro každého milovníka trýznivých tónů. Závěrem jeden ultra rychlý přídavek v punkovém duchu se vším, co k tomu patří. Každou vteřinou jsem čekal, kdy umělci své nástroje rozsekají. Pecka!

Závěr večera patřil agresivnímu burácení britských Dragged Into Sunlight. Ti se sice pořád točí zády k divákovi, pořád se halí do husté mlhy, ale od posledního vystoupení změnili dominantní stojan na svíčky s kostěnými ozdobami. Respektive mám ten dojem, že měli jiný svícen (lebku na něm teda určitě) od koncertu, kde jsem je viděl naposledy. Podium ještě přizdobily další dvě zvířecí lebky spoře nasvícené svíčkami a červeným světlem. Vše vytvářelo zvláštní a především znepokojivě zlou atmosféru. Pak přišlo první hrábnutí do nástrojů a s ním neuvěřitelně katapultující výbuch energie. Celým tělem mi projela husí kůže a hlava se začala oddaně kývat do rytmu. Pocit blaha jsem měl, když kapela zařadila i nějaké kousky ze svého kolaboračního materiálu s hnusákem Gnaw Their Tongues. To byla zkrátka neúprosná rychta. Hlasitost se sice čitelně zvedla, ale rozhodně nešlo říct, že by se v tom bordelu něco ztrácelo. Pořád bylo slyšet, jak bicí tlučou až nelidským tempem, jak zpěvák řve naprosto nepříčetným způsobem a jak se včelíny vrtají do každé přítomné molekuly. Já ani nevím jak dál tenhle set popisovat, neboť tady šlo o něco víc, než jen obyčejný koncert. Tady jste prostě museli stát, abyste nasávali podivný zápach umělé mlhy, tupě zírali na hořící svíčky na pompézním svícnu, jehož kontury problikávaly klubem díky stroboskopu pod ním ležícím. Ta energie byla takřka hmatatelná a než se člověk nadál byl tu konec, kdy v dozvuku amplitud nástrojů odcházely mátoživé stíny z podia. Síla!

Už teď si píšu devátý duben jako den, kdy jsem zažil jeden z nejintenzivnějších koncertů roku 2017. Dragged Into Sunlight mě odrovnali už kdysi v Kokpitu, Monarch se to povedlo zase v Lipsku a nyní si svůj status obě kapely podtrhly v Mayapur pokojíčku v Praze. Velký díky patří nadšencům z Heartnoize za takovouhle akci.