Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to už nějaká doba, co jsem tu recenzoval (zatím) ještě poslední počin Italů Lacuna Coil, kteří jsou si dobře vědomi své rodné země a jejího vlivu na hororovou scénu. Ty časy italského vlivu jsou v současnosti nulové, což je strašná škoda - leaderem je Španělsko a případně pro gurmány asijská produkce, která ale už také - zdá se - tahá jen poslední dojezd černovlasých holčiček a víc si neví rady. Ponechme ale stranou filmový žánr, ačkoli s ním je recenzovaná deska nerozlučně spojená. Goblin Rebirth jsou stylovkou se vším všudy, jsou instrumentálně pojatým soundtrackem k neexistujícímu hororu a stínům hororů minulých.

Pokud tady mluvím o převážně instrumentálně pojaté muzice se silným filmovým ovlivněním, myslím tím v tomto případě originální mix netradičně pojatých skladeb, kde první housle hraje atmosféra a až pak přichází na řadu zbytek. GR mi připomínají geniální polský spolek Lebowski a jejich prozatím jedinou desku Cinematic z roku 2010. Nejsou tu (podobně jako u Lebowski - fakt si to poslechněte, stojí to za to) místo slok a zpěvu zajímavě vkomponované ukázky z filmů, ale odvážně pojatá košatá instrumentace. A dokonce čím dál deska postupuje, tím větší záběr a odvahu muzikanti mají.

Goblin Rebirth jsou na scéně relativně krátkou dobu a toto je jejich debut. V tomto případě musím uznat, že album jako první velký krok kapely nezní – ta deska má všechny trumfy pěkně pohromadě a ta jistota, s jakou tohle hrnou, se často neslyší. Ano, GR nehrají světoborně unikátní mix neslyšených věcí, je to „pouze“ hororově laděný soundtrack s poklonou dávným tvůrcům, ale v té autenticitě a pojetí jsou hodně zajímaví a posluchačsky vděční. V nástrojovém složení dvou klávesáků, kytary, basy a bicích je to ve výsledku přehledné, nepředimenzované a není tu hromada aranží, ve kterých by se všechno topilo. GR jsou v základu gothic rock s tím, že velké slovo tu má filmová atmosféra starých béčkáren. Ostatně sami svůj styl nazvali MovieProg, a to mi sedí docela příjemně.

Goblin Rebirth jsou vlastně pokračovateli legendární kapely Goblin, která si svou slávu zažila už v sedmdesátých letech, tehdy uctívající a produkující prakticky ten samý žánr. Z původních Goblin zbyla v těchto pokračovatelích rytmická sekce, takže se vlastně zvesela kráčí dál. A Goblin tvořili skutečně hudbu k legendárním hororům, nejenom nějké cílené ovlivnění. Zkuste si poslechnout dávné klenoty, jakými jsou soundtracky k Zombi nebo Phenomena (kde zazněli i Iron Maiden).

Debutní deska je příjemným překvapením v době, kdy se všechno ovlivněné filmem hrne rovnou - nejlépe - s orchestrem a tunou patosu. Tohle jsou víc Sisters Of Mercy než současná dávka nitrožilních teenagerů s patkou přes oko. Ano, jsou to v mém případě čisté sympatie k tomu, jak trefně a jednoduše lze pojmout poklonu sedmdesátkovým ikonám žánru, které zněly v Suspirii, Tenebre nebo třeba Zombi.

Za osobní favority desky považuji věci z její druhé poloviny, na hutné base postavenou strašidlárnu Evil In The Machine se strojovým hlasem a potom především poslední dva songy – Dark Bolero (ani ty sbory mi tady nenahánějí kopřivku) a závěrečný Rebirth. Ten nabízí šamanské bubnování a velké, velmi příjemné finále. A tady to všechno opět smrdí starým prog-rockem a všemi těmi mohykány rocku, ve kterém šlo o něco víc.

Za mě dobrý, hodnocení je každopádně ovlivněno autorovou láskou k hororům a k partám, které je umí ctít správným způsobem.