Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sáhnout po nové desce slovenských deathers God Defamer mě nedonutila touha poznat něco nového, neznámého. V současném období sice vychází zásadní alba, tudíž nikterak nestrádám, ale zájem ve mě probudila přítomnost legendy slovenského death metalu Reného Blahušiaka, svého času to člena Dementor.

Čekajíc porci brutálního masakru, dostalo se mi sotisfikované nálože propracované, variabilní a hlavně moderní muziky. V souvislosti s God Defamer se hovoří o progresivním death metalu, což není úplně přesné, protože kapely rozvíjející hudbu znějí přeci jen jinak. Chtělo by se namítnout, že progrese může znít jakkoliv, je-li progresí, ale já na „Relics“ žádné novátorství, žádný umělecký vývoj neslyším. Na druhou stranu je „Relics“ nahrávkou precizní a kvalitní. Technické vychytávky všech instrumentalistů a vynikající výkony všech zpěváků hovoří o velice slibné sbírce moderního metalu.

Docela mě překvapil zvukový kabátek „Relics“, který obstojí i před přísnějším pohledem. Je možné, že pro svou čistotu neosloví undergroundové příznivce, ale pro ty jsou God Defamer stejně moc moderní a neortodoxní. Osobně bych přivítal trochu začernalejší zvuk, ale to už by nahrávka vyzněla úplně jinak, než GD zamýšleli a chtěli. Takže nekecejme do božího záměru a kochejme se daným.

Kapela se na své nové nahrávce nesvazuje žádnými mantinely. Hlavní roli má ostrý death metal, který je ale rozvíjen thrash / corovou současností, pestrými melodiemi, kterým pomáhá učinkování vícero zpěváků. Sólového growlera Petera Hiju doplňuje několik různorodých hostí se zajímavým výsledkem. Pěvecká rovina je opravdu bohatá, možná i víc než hudba samotná. Všechny ty hluboké řevy, čisté zpěvy i hardcorové křiky nepůsobí jako bleší cirkus. Je evidentní, že si dali kluci velkou práci a s každičkým detailem si pohráli. Je možné, že necvičenému uchu připadne devíti složková pestrá paleta místy jako chaos, ale dáte-li si tu práci a rozklíčujete různá zákoutí, dostane se vám prvotřídní muziky.

V hlavě mi víří nejsilnější momenty, kdy rockový refrén přechází v melodické trylkování á la In Flames či At the Gates. Pravdou je, že sice jsou tyto momenty nejhlasitější, ale GD má základ v death metalu brutálnějšího střihu a často zde dominuje jeho technická podoba s dotekem např. takových Suffocation (příměr berte orientačně). Žel, když si zvyknete na příval těžkých riffů a zahuštěné atmosféry, rozjedou se pánové do Francie, kde si kapely dělají, co chtějí a do svých nářezů vetkávají nejrůznější odbočky. To stejné a možná i mnohem bolestnější je opačný pohled, kdy z kapely doslova tryskají rozervané emoce, všem tečou slzy dojetí a náhle jako bouřkový mrak zakryje smutnou krajinu a změní ji k nepoznání.

Dobrodružného posluchače asi pobobné zlomy naplní nadšením, ale citlivějšího nebo naopak těžkopádnějšího člověka tyto skoky asi rozladí, odradí, zapudí. Tudíž záleží, do jakého tábora se pasujete vy a dle toho se desce buď vyhněte, nebo se na ni vrhněte. Osobně jsem rád, že něco podobně umělecky bohaté, vylezlo z našich (slovenské bratry beru stále za spřízněné duše) luhů a hájů. Miluju, když i s několikátým poslechem objevím něco nového, co jsem zatím nezaregistroval. „Relics“ je deskou právě takovou. Vrstevnatou, naplněnou úžasnými momenty až po okraj. Možná bych se pro příště vyhnul až přílišnému opisování od svých vzorů a vydal se na vlastní stezku. God Defamer má co nabídnout a tuším, že ještě překvapí.