Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Takový debut sebou nese velká očekávání a nervy, protože nejednou zůstává ojedinělým menhirem v záplavě běžně opracovaných balvanů, které jeho kvalit nedosahují. Jestli se Nader Sadek podaří navázat na úspěch prvního počinu, by mohlo napovědět aktuální EP, jehož zjevení snad předpovídá brzký příchod druhého faraona. Stylově černošedý obal křičí bílým málem a jsem rád, že kapela zůstává věrna jednoduchému, strohému a výraznému stylu. Ostrý jako dýka je i obsah. Snad nikdo nečeká,  že by Nader Sadek měli sklon vyhnít do měkka a začít pracovat na poezii pro seniory. The Malefic: Chapter III je hrubou ránou mezi oči, přesněji čtyřma šupama a každá spouští tanec hvězd nad hlavou. Neovlivnily to ani drobné personální změny, když centrální kurt za mikrofonem získal Travis Ryan (Cattle Decapitation) a basu nastálo obsadil Martin Rygiel (Decapitated, Lux Occulta).

Rána jedna // Deformation By Incision. Jako když se stádo vembloudů prohání v ohradě a udupává nepozorného honáka. Kanonáda cryptopsího odchovance Mourniera udává charakter veškerému konání, Travisovi nenávist sípe z každého slova, které vydáví a korunu všemu dávají pochmurné melodie. Nezapomíná se na rychlé, krátké sólo, které udusaný písek nakypří jako divoká žížala.

Rána dvě // Carrion Whispers. Asi moje nejoblíbenější skladba. Bzučící kytary, opět strojový rytmus a hlavně rychlost, se kterou probíhá archeologický výzkum. Blíží se písečná bouře a není času nazbyt. V polovině skladby dojde ke zvolnění, ale co tady předvádí hrdlo za mikrofonem, to je snad Belzebub na hajzlu. Děs a radost zároveň, jen se nedívat do latríny.

Rána tři // Entropy Eternal. Na první nechytá, k zážehu dochází po pár vteřinách. Pak se rozvine zběsilá, rychlá jízda, kde své místo musí obhajovat trylkující kytara i drmolící a umdlévající zpěvák. Sporadické, nenápadné brnkání osvěžuje tlukoucí masu a dává jí výraz lidskosti. Jako v předchozích kusech září jednoduché, ale nápadité melodie s dezertujícími sóly, kterých je poskrovnu a proto akorát.

Rána čtyři // Descent. Na závěr zvolníme, promyšleným krokem sestupujeme do podzemí hrobky a s neskrývaným úžasem obdivujeme stále jasné barvy nástěnných maleb. Stejně jako na In The Flesh, je závěr tou nejtěžší zkouškou odvahy. Tíživá atmosféra je dílem silné melodie a výtrysk emocí žene k maximu vysoký, chraptivý zpěv, skoro ječák. Dílo mumie, které vyschlé hrdlo nedovolí jinak, nebo zbloudilý dobrodruh marně hledající cestu z labyrintu ven?

EP The Malefic: Chapter III je silný a soběstačný matroš, že ani jeho celkem krátká stopáž není na závadu. Takhle chutná extrakt pouštní mystiky a fyzikální poetiky mající za úkol zvěstovat příchod faraóna.