Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
God Dethroned - Illuminati

God DethronedIlluminati

Garmfrost13.3.2020
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: God Dethroned znovu obživli a tentokrát s deskou, která se nesnaží jen o vyrovnání s minulostí. Kapela jde dál, byť s daným rukopisem, kterému God Dehtroned zůstali věrní po všechny ty roky.

Hned, jak jsem slyšel další z řady návratových desek nezmarů God Dethroned Illuminati, věděl jsem, že tentokrát to bude fajn. Po rozpačitém posledním návratu s deskou The World Ablaze jsem vlastně nečekal nic moc. God Dethroned za bezmála třicet let existence stihli docela dost, ale na poměry svých schopností vlastně málo. Netuším, v čem spočívá zakopaný čert, ale po velice silných devadesátých letech a mega šlehách The Grand Grimoire nebo Bloody Blasphemy a krásném začátku nultých let, kdy jim vycházely počiny jako Ravenous nebo Into the Lungs of Hell, byly další nahrávky v podstatě jako na skákacím hradě. Jedna vynikající, druhá slabší. Nikdy se však nejednalo o průšvih. To by šéf a dávno jediný ze zakládajících členů God Dethroned, Henri Sattler, nedopustil. Což neplatí pro The World Ablaze. Album sice slušně sypalo, kyvadlo mezi deathem a blackem tenkrát jasně skočilo do járku s deathovou škatulkou, ale nemělo žádný záchytný bod. Celé to prosvištělo a kde nic, tu nic.

 

Proto se mi při poslechu novinkového alba Illuminati ulevilo, jak dobře zní a ještě líp poslouchá. Více se přiklání k černější straně svého já a vzpomnělo si na heavy vyhrávky, silné melodie a sevřenou atmosféru danou textovou náplní, kdy se vydáme odhalit tajemství iluminátů, vzpomeneme si na násilnou stránku křesťanství, pádu nejkrásnějšího z andělů… Zní to jako klišé, ale God Dethroned se tohoto dávno vyčpělého tématu zhostili se ctí hodnou veličiny melodicky extrémního metalu.

 

Rukopis God Dethroned je dávno daný a neměnný. Nepočítám s tím, že kdo kdy zavadil o death metal, nezná něco z bohaté diskografie nizozemské bestie. God Dethroned spolu s Hypocrisy, částečně Carcass, prvními deskami Necrophobic a Sentenced tento styl kdysi spoludefinovali, vyvinuli a vlastně zakonzervovali. Nic nového tyto kapely dávno nepřináší. To je i úskalí Illuminati. Jedná se o vskutku svěží sbírku chytlavých skladeb s hodně příjemným zvukem a jeho barvou. Zároveň je zaměnitelná s kteroukoliv ze zmíněných desek samotných God Dethroned. Mám rád progresi nebo alespoň vývoj v rámci stylu, na druhou stranu právě takovou desku jsem si od God Dethroned moc a moc přál. A to desku zábavnou, ne na jedno použití, jak by se mohlo zdát vzhledem k neustálému vracení se k zavedeným pořádkům. Henri má v sobě charisma, které nacpal do své muziky od vrchu po spodky a právě tak Illuminati zní - charismaticky, sympaticky, dospěle, zkušeně, ale i mladistvě divoce a nadšeně.

 

 

Skladby na Illuminati jsou na poměry sevřeného stylu pestré jak atmosférou, tak dynamikou, ale i zvukově. Každá má svůj kabát, kterým se liší od druhé. Společně jsou pak haleny stejnou značkou. Henriho sípot a chropot doplňují zpívané sbory, které takové Eye of Horus nebo jedné z nejsilnějších pecek novinky Spirit of Beelzebub dodaly vskutku křídla. Mým favoritem je nádherná Book of Lies s osudovým refrénem a opravdu podařeným úvodem a čistými zpěvy pod chropotem… Slast! Podlehl jsem i chytlavé hitovce Gabriel. Tady si troufám říct, že cítím koncertní tahák, ze kterého majestátnost doslova čiší. Další z těch zdařilých je Satan Spawn, ve které se do toho God Dethroned pořádně opřeli.

 

gd

 

God Dethroned stále patří mezi ta největší jména melodického death/blacku. V krásných melodiích nejdou do patosu nebo přehnané líbivosti. Vystačí si s dobrým muzikantstvím, zkušeným skladatelským umem a majestátností oživlé mrtvoly. Takže tak. God Dethroned znovu obživli a tentokrát s deskou, která se nesnaží jen o vyrovnání s minulostí. Kapela jde dál, byť s daným rukopisem, kterému God Dehtroned zůstali věrní po všechny ty roky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky