Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela z Ruska byla před lety doslova orientálním úkazem, což může dnešnímu fanouškovi připadnout neuvěřitelné. Dobrých i znamenitých skupin či projektů z širé Rusi jsou tisíce. God Syndrome je debutující smečkou, s tím že Controverse je debutem dlouhohrajícím. Nahrávka je sice už rok a půl stará, myslím však, že si jistou pozornost zaslouží. God Syndrome hrají melodický death metal a sluší se dodat, že moc pěkný. God Syndrome jsou ovlivněni legendami atmosférického deathu, kterými není nikdo menší než Hypocrisy, Decapitated a Hate, což jsem si vyčetl z propagačního papíru. A je to tak! Nemluvil bych ale o ovlivnění. Hlavně Hypocrisy uslyší i naprostý ignorant.

Výsledkem snažení God Syndrome je tvrdý death metal se silnými melodiemi. Z epigonů mi naskakuje kudla do ruky, ale při poslechu všech dvanácti skladeb Controverse se často přistihnu při spokojeném klepání do rytmu a pobrukování si společně se skvělým growlerem Pavlem Bamburovem temných melodií jejich písní.

Album zní dokonale stylově. Je hozené do devadesátých let a ejhle! Není to úplně blbé a vůbec ne nudné! Kluci nejen přesně vědí, jak docílit dobového zvuku, ale přesně tak i hrají a zpívají. Líbí se mi jejich mísení brutality s opravdu podmanivými vyhrávkami, gradující atmosférou a střídavou rytmikou. Přesně tohle bych čekal, že mi melodicky deathové srdcovky dají na svých počinech. Což se ovšem jaksi neděje, že. Korunu všemu dává vášnivě chladný growl, který tahá melodické linky pěkně zespod a dokresluje smrtící auru nahrávky. Škoda, že všemu chybí alespoň kousek osobitosti.

Album zdobí mohutný zvuk, zajímavě zabarvený. Nahrávka umí ztichnout, pěkně polehounku si jen tak poletovat, pak zase rozbouřit nebo se rozjet v uvolněném refrénu. Rozhodně by mě nenapadlo, že poslouchám dílo kapely tak mladé, a ne šedivějících veteránů. Rovněž je třeba pochválit zpracování digipaku i s bookletem. Jak vidno, nešetřilo se.

Když si tak čtu svá slova výše, nemůžu uvěřit, že chválím kapelu, která vykrádá vše, co je mi (ne)svaté. No jo, ale schválně si Controverse pusťte a na chvíli zapomeňte, že jste vše dávno a mockrát slyšeli. Ostatně poslední nahrávky samotných Hypocrisy postrádají vše, co God Syndrome ve svém mladistvém nadšení nabízí s takovou lehkostí. Ano, není všechno zlato, co se třpytí. Stopáž alba je ale smrtící a hodina je na takovou desku fakt hodně. Ke konci už ztrácí dech. Když vezmu v potaz mládí a nadšení, uberu nulovou originalitu a přemíru skladeb, vychází mi fajn deska s nižádným dopadem na scénu. Na druhou stranu ve srovnání s nejmenovanou kapelou, kterou jsem v poslední době recenzoval a na scéně je stejnou dobu, je výkon God Syndrome na Controverse diametrálně vyspělejší a „světovější“. Jen by to chtělo kus vlastní tváře.