Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Návraty zásadních kapel se množí, jejich důvody jsou různé a dopad jejich nových alb také. Každopádně se aspoň něco děje, ožívají diskuze, otevírají se staré, nezhojené rány, nebo prostá radost nad něčím, co tehdy před lety ještě nemělo zapadat prachem. A návrat protřelého stojvůdce Broadricka v dopravní uniformě Godflesh, to je sakra velký důvod k tomu mít se na pozoru. Zejména tedy pro jedince, kteří si libují v zahradničení po zdevastované krajině, jejíž území lemují odpadní potrubí a slunce pro jistotu vůbec nevychází. Zdviženým ukazováčkem, s důrazem na neklid v dávno zavřené industriální oblasti, bylo již EP "Decline & Fall", které jako první nasypalo něco málo soli do poraněných předloktí. Speciálně úvodní skladba "Ringer" nenechala jedno oko suché...

Nové album, to je ryzí temnota. Jak se sluší a patří, přetavená v procházku po břehu kaliště, kde vás a bordel v jezeře dělí ostnatý drát a pohledy po areálu odstavené fabriky nejsou zrovna jako vystřižené z týdenního revue o zdravé krajině kolem nás. Výjevy nových Godflesh jsou naopak ještě víc neúprosné, až někde na bodu mrazu, odkud se tváře krabatí zlobou a vyloženě kvasí při každém dalším setkání. Pokud bychom měli novinku vystihnout několika málo slovy, byla by to jistě následující - misantropická, těžká, hutná a nekompromisní. Více, než abychom složitě pátrali v minulosti, ke kterému vlastnímu albu se Godflesh na své nové pracovní zastávce nejvíce přibližují, je asi nejlepší nechat novinku prostě hrát a nechat se infikovat.

A věřte tomu, že s "A World Lit Only by Fire" si nelze jen tak potykat. Po této stránce bylo v určitých letech rozhodně lépe. Je to neprostupná hmota až morbidně navrstvené deprese, která vám sedla na záda a je tak těžká, že se vám podlamují nohy. Pánové Broadrick, BC Green a poněkud rozčílený bicí automat, jsou velmi neosobní. Ne, že by v minulosti nebyli, ale dnes jde o jakési vnitřní propojení hutnějšího soundu posledních alb s industriálním původem sebe sama. A než cokoli jiného, jde především o to umět se do jejich aktuální role vcítit. A to rozhodně není vděčná práce na pár poslechů, novinka se musí nechat řádně rozlít po povrchu a pak si jen vezmete svou vlastní hlavu a postupně si ji strkáte pod hladinu té sračky. Až do té chvíle, kdy je kal z nich kalem ve vás.

Rozhodně nečekejte žádné experimenty, žádné další "Us And Them", ale velmi sterilní a přímočarou nahrávku, která působí zpočátku až moc sevřeně a nezajímavě. Její síla je v tom, že si libuje v lpění na hnusu, co umí sešrotovat myšlenky na vše hezké a poslat je větrákem na onen svět. Jasně, Godflesh nikdy nebyli a nebudou kapelou na podvečerní procházky po louce, na to má (v jistých okamžicích) Broadrick Jesu, ale když už se bavíme o odporu k okolí a nihilismu, tentokrát působí velmi věrně a bolest, kterou "A World Lit Only by Fire" způsobují, je skutečně pronikavá. Jako bychom se ocitli u nového vrtu, u kterého stojí dva prošedivělí maníci a nekontrolovaně pobíhají kolem, protože náhle objevili nové ložisko. Skoro na stejném místě jako kdysi, ale protože nebyli dlouho pod zemí, nepěkně si svůj polozapomenutý koníček užívají. Když si zpětně člověk uvědomí, že pohyb lopatek směrem do země není obyčejným vrtem do hlíny, ale regulérní prohlídka vlastního duševního stavu, není mnoho naděje jak zůstat zcela v normálu a zdráv.

Godflesh jsou jako rypadlo - nic víc, nic míň. Co má bolet, bolí, není čas vymýšlet žádné úhybné manévry a přesvědčovat okolí, že to půjde nějak obejít. Hovno! Jsi-li v tom až po uši, máš problémy s vlastním sebevědomím, obnovené středisko industriálního útlaku Godflesh 2014 ti příliš nepomůže. Užij si svůj zmar bejby!