|
|
||||||||||

Myslíte si, že si francouzská Gojira minule jen tak nakrátko odskočila kapku jinam s tím, že příště to bude opět ve stylu blízkém Meshuggah? Ale co vás to napadá, tato kapitola, zdá se, je již nadobro uzavřena. Z Gojiry se stali natolik dobří hráči, že jim chrlení věcí ve starém stylu už prostě nestačilo, potřebovali rozlet a přesah. L'Enfant Sauvage jim umožnilo let, jaký ještě nikdy neuskutečnili a na kapele je sakra znát, že se jim tato poloha zalíbila. Magma následuje čtyři roky poté a pouští se do ještě odvážnějších věcí, kde člověk cítí, že tady se děje něco velkého.
Čpící síra v kontrastu s neopakovatelným stylem The Way of All Flesh (a starších děl) je skutečně pryč, zůstává jen odér nasranosti a zloby. Pod rozkmitanou blánou Máriových úderů je cítit roztěkanost a jedová kusadla už už kousnout, ba nestane se tak. Kroužící bestie bude stejně jako minule pouze kroužit kolem oběti dál a postupně ji zhypnotizuje. Tohle je současná zbraň na oko mírnějších Gojira, co jemně stáhli stopáž skladeb a bušení v rezonanci ozvěn nahradili postupným nátlakem. Magma je válec, pouštící se do polemiky o životě a smrti. A věřte mi, že Gojiru i nadále poznáte od první sekundy.

Co že to padlo o polemice života a smrti? Magma je bohužel silně poznamenaná deska smrtí matky obou Duplantierů, která je zde svým způsobem cítit z každého hrábnutí do strun, z pochmurné nálady, z trýznivé polemiky. The Shooting Star ještě pomalu škrábe nehtem o stěnu, až stéká krev, Silvera už ukáže první ostré zuby. Není to v rychlosti, je v promakané struktuře skladeb, kde ostré hroty a melodie vystřelí ve správnou chvíli. Je až zarážející, kde bere kdysi extrémní parta tolik citu a talentu pro silné melodické linky, jakých se kdysi stranila. Nejen The Cell, ale i například Pray jsou vzorovým příkladem nahuštěného riffování, které nebere konce a skladba stojí na něm. Je to hypnóza podobná Tool, zároveň ale úplně to samé, co dělala kapela vždycky (samotná podstata poly-rytmů Meshuggah stojí na neustálém huštění riffů za sebe, které se větví a zase smršťuje). Základ je jednoduchý, čtveřice umí rozvětvovat a košatit často jediný motiv, který v pravou chvíli zase smrští do sebe. A já se klaním až k zemi, kam toto umění dotáhli, protože tohle je prvotřídní materiál.
Magma je jiná, slovy Joea: „Some elements are radically different. Some of the songs are vocally different, Mario’s drumming has evolved and it’s more mature. It’s funny each time we release a new record we say the same thing that we feel more mature but it’s a natural thing." Já s tím naprosto souhlasím, na druhou stranu vývoj muzikantů jde stále stejným směrem. A proto nejvíce na posledních dvou deskách Gojira oceňuji to, že se kapela nebývale hodně posouvá jinam a že se v jejich podání dějí velké věci. Netroufám si jejich muziku srovnávat s kýmkoli jiným, protože mi přijde, že není s kým srovnávat. Magma je svojská věc, hodně osobní a temná, co se postupně dostává pod kůži. I díky tomu může být pro mnohé těžké tomu věnovat čas; není to v principu lehká nahrávka. Na druhou stranu se deska odmění úžasným způsobem: pochopíte, že před sebou máte čtveřici výjimečných muzikantů, kteří stvořili v kontrastu ke svému umění velice jednoduchou desku, co až v detailech bere dech.
A víc k tomu netřeba.
Upřímně jedna z posledních velkých metalových band, kterou pokládám za hodnou sledování.
// v textu je použitá citace ze zdroje Loudwire.com
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Garmfrost / 5.8.16 8:22odpovědět
Já taky furt číhám, ale z dalším a dalším poslechem naznávám, že mě to fakt asi nebere jako předešlý desky. Jakože dobrý, super a zajímavý, ale že by mě to rozsekalo na padrť a pak rozkopalo tu padrť, to ne :) 7/10
Sarapis / 4.8.16 10:41odpovědět
Na tomto albu mě strhává a fascinuje hlavně ten nadhled a klidná a "číhavá" síla. Zároveň je zajímavé sledovat, jak rozdílně k albu přistupují dlouhodobí fanoušci vs. kolemjdoucí. Patřím spíš do druhé skupiny (kapelu znám, viděl jsem naživo, k nějaké desce jsem čuchnul, ale neposlouchám je opakovaně) a Magma mě sejmula. Zatímco reakce fanoušků jsou spíš opatrnější. Líbí se mě, že to formálně není zas tak tvrdé album, přesto má těžký dopad. Podobně jako voda - je měkká a tvárná, ale jakmile do ní skočíte z vejšky břichem napřed, budete mít orgány na kaši. Takový pocit mám z Magmy.
Label:Roadrunner Records
Vydáno:Červen 2016
Žánr:progressive metal
Joe Duplantier - zpěv, kytara, příčná flétna, aranže
Mario Duplantier - bicí
Christian Andreu - kytara
Jean-Michel Labadie - baskytara
1. The Shooting Star
2. Silvera
3. The Cell
4. Stranded
5. Yellow Stone
6. Magma
7. Pray
8. Only Pain
9. Low Lands
10. Liberation

Gojira
Fortitude

Gojira
L´Enfant Sauvage

Brutal Assault 23 (1/2)
8.8. - 11.8.18, Pevnost Josefov

Surgical Meth Machine
Surgical Meth Machine

Graufar
Via Necropolis

XIII. Století
Noc vlků

The Devil’s Trade
What Happened to the Little Blind Crow

Vaura
Sables

XIII. Století
Amulet

Monstrosity
Imperial Doom

Tyakrah
Wintergedanken
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.