|
|
||||||||||

Myslíte si, že si francouzská Gojira minule jen tak nakrátko odskočila kapku jinam s tím, že příště to bude opět ve stylu blízkém Meshuggah? Ale co vás to napadá, tato kapitola, zdá se, je již nadobro uzavřena. Z Gojiry se stali natolik dobří hráči, že jim chrlení věcí ve starém stylu už prostě nestačilo, potřebovali rozlet a přesah. L'Enfant Sauvage jim umožnilo let, jaký ještě nikdy neuskutečnili a na kapele je sakra znát, že se jim tato poloha zalíbila. Magma následuje čtyři roky poté a pouští se do ještě odvážnějších věcí, kde člověk cítí, že tady se děje něco velkého.
Čpící síra v kontrastu s neopakovatelným stylem The Way of All Flesh (a starších děl) je skutečně pryč, zůstává jen odér nasranosti a zloby. Pod rozkmitanou blánou Máriových úderů je cítit roztěkanost a jedová kusadla už už kousnout, ba nestane se tak. Kroužící bestie bude stejně jako minule pouze kroužit kolem oběti dál a postupně ji zhypnotizuje. Tohle je současná zbraň na oko mírnějších Gojira, co jemně stáhli stopáž skladeb a bušení v rezonanci ozvěn nahradili postupným nátlakem. Magma je válec, pouštící se do polemiky o životě a smrti. A věřte mi, že Gojiru i nadále poznáte od první sekundy.

Co že to padlo o polemice života a smrti? Magma je bohužel silně poznamenaná deska smrtí matky obou Duplantierů, která je zde svým způsobem cítit z každého hrábnutí do strun, z pochmurné nálady, z trýznivé polemiky. The Shooting Star ještě pomalu škrábe nehtem o stěnu, až stéká krev, Silvera už ukáže první ostré zuby. Není to v rychlosti, je v promakané struktuře skladeb, kde ostré hroty a melodie vystřelí ve správnou chvíli. Je až zarážející, kde bere kdysi extrémní parta tolik citu a talentu pro silné melodické linky, jakých se kdysi stranila. Nejen The Cell, ale i například Pray jsou vzorovým příkladem nahuštěného riffování, které nebere konce a skladba stojí na něm. Je to hypnóza podobná Tool, zároveň ale úplně to samé, co dělala kapela vždycky (samotná podstata poly-rytmů Meshuggah stojí na neustálém huštění riffů za sebe, které se větví a zase smršťuje). Základ je jednoduchý, čtveřice umí rozvětvovat a košatit často jediný motiv, který v pravou chvíli zase smrští do sebe. A já se klaním až k zemi, kam toto umění dotáhli, protože tohle je prvotřídní materiál.
Magma je jiná, slovy Joea: „Some elements are radically different. Some of the songs are vocally different, Mario’s drumming has evolved and it’s more mature. It’s funny each time we release a new record we say the same thing that we feel more mature but it’s a natural thing." Já s tím naprosto souhlasím, na druhou stranu vývoj muzikantů jde stále stejným směrem. A proto nejvíce na posledních dvou deskách Gojira oceňuji to, že se kapela nebývale hodně posouvá jinam a že se v jejich podání dějí velké věci. Netroufám si jejich muziku srovnávat s kýmkoli jiným, protože mi přijde, že není s kým srovnávat. Magma je svojská věc, hodně osobní a temná, co se postupně dostává pod kůži. I díky tomu může být pro mnohé těžké tomu věnovat čas; není to v principu lehká nahrávka. Na druhou stranu se deska odmění úžasným způsobem: pochopíte, že před sebou máte čtveřici výjimečných muzikantů, kteří stvořili v kontrastu ke svému umění velice jednoduchou desku, co až v detailech bere dech.
A víc k tomu netřeba.
Upřímně jedna z posledních velkých metalových band, kterou pokládám za hodnou sledování.
// v textu je použitá citace ze zdroje Loudwire.com
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Garmfrost / 5.8.16 8:22odpovědět
Já taky furt číhám, ale z dalším a dalším poslechem naznávám, že mě to fakt asi nebere jako předešlý desky. Jakože dobrý, super a zajímavý, ale že by mě to rozsekalo na padrť a pak rozkopalo tu padrť, to ne :) 7/10
Sarapis / 4.8.16 10:41odpovědět
Na tomto albu mě strhává a fascinuje hlavně ten nadhled a klidná a "číhavá" síla. Zároveň je zajímavé sledovat, jak rozdílně k albu přistupují dlouhodobí fanoušci vs. kolemjdoucí. Patřím spíš do druhé skupiny (kapelu znám, viděl jsem naživo, k nějaké desce jsem čuchnul, ale neposlouchám je opakovaně) a Magma mě sejmula. Zatímco reakce fanoušků jsou spíš opatrnější. Líbí se mě, že to formálně není zas tak tvrdé album, přesto má těžký dopad. Podobně jako voda - je měkká a tvárná, ale jakmile do ní skočíte z vejšky břichem napřed, budete mít orgány na kaši. Takový pocit mám z Magmy.
Label:Roadrunner Records
Vydáno:Červen 2016
Žánr:progressive metal
Joe Duplantier - zpěv, kytara, příčná flétna, aranže
Mario Duplantier - bicí
Christian Andreu - kytara
Jean-Michel Labadie - baskytara
1. The Shooting Star
2. Silvera
3. The Cell
4. Stranded
5. Yellow Stone
6. Magma
7. Pray
8. Only Pain
9. Low Lands
10. Liberation

Gojira
Fortitude

Gojira
L´Enfant Sauvage

Brutal Assault 23 (1/2)
8.8. - 11.8.18, Pevnost Josefov

Alkuharmonian Kantaja
Shadowy Peripherals

Black Sabbath
13

Atlases
Woe Portrait

Räum
Cursed by the Crown

Exhumed
Necrocracy

Amenra
Mass IIII

Dissolving of Prodigy / Pantheist / Gallileous / Wijlen Wij
Unveiling the Signs (split)

Forge Of Clouds
Ordinary Death
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.