Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vesmírná posedlost, ufoidní design, daleké výpravy kosmoprostorem ve stavu beztíže, či symfonicko industriální masáž, minimálně stejně důkladná jako fascinace neobjeveným prostorem. To jsou Gorgonea Prima, pražsko-kladenská dvojice výzkumných pracovníků pro NASA maskována pseudonymy Hogath a Tyrael. Výpravy do nekonečna za asistence hvězd a obrovských prstenců jsou doprovázeny mimořádně výživným space soundem, který pulsuje tělem jako ta nejlepší droga.

Gorgonea Prima jsou jako zjevení, takto nemačkal vesmír v našich krajích ještě nikdo. Black metal prohnaný šílenstvím techno music, industriální kaz obsluhovaný mimozemskými pracovníky a kosmická symfonie hnaná do nebeských výšek. Očekávání vložená Black Coal Depression byla velká a výsledek je natolik strhující, že se vyplatilo nejen počkat, ale zároveň si předplatit postarší kosmickou loďku a vyrazit na space špacír.

Minulost kapely jsem nějakým způsobem zachytil, ale je to jen minulost a ve společnosti novinky přestala postrádat větší význam. To, čeho jsme rázem svědky, je dokonalá zvuková devastace, robotická přesnost plnící všední byt podivnými bytostmi a ještě podivnějšími výjevy. Slabší jedinci mohou být tímto návalem nelidské energie poněkud konsternováni, začít jednat v rozporu s běžnými pravidly slušného chování a být okolí nebezpeční. Ty bych předem varoval a nutil k zakoupení utišovacích léků na potlačení mimozemské agrese, která jimi může v lepším případě slušně zacloumat. Superlativy? Ano, hodlám v nich ještě nějakou dobu pokračovat. Komplimenty? Gorgonea Prima je z těch kapel, co si je zkrátka zaslouží a stačilo k tomu docela málo - nahrát silnou desku.

Bývá jim prý předhazována podobnost s Aborym a jsou prý leckde bráni jako jejich český klon. Mno, když si tak projíždím poslední desky obou souborů, tak ani ne, koráby se vzdalují a Gorgonea Prima stojí pevně ve svém odlidštěném světě. Black Coal Depression drtí a systematicky ničí pěstovaný sluch. Tahle zvuková masáž nemá obdoby, nahrávka zní téměř dokonale a naprosto srovnatelně se západním trhem.

Krutá elektronika mučí black metal, tahá z něj poslední primitivní taj černých lesů a nedobytných hradů a posílá jej na taneční parket, kde mixážní pult obsluhuje příslušník jiné galaxie. Stroboskop bodá do včelích úlů, až nebohá havěť radši mnoho nevylétá a nechá se předávkovat surovým ufo-floorem. Deviace narůstá, závislost se zvyšuje, nelze s tím přestat, vymotat se ven z tohoto sonického pekla. Jean Michel Jarre sedí u stolu s Mayhem, pije tequilu a místy zvrací krev. Modern Talking dostali na hajzlu na hubu od Front 242 a Satyr radši nedošel, protože se dozvěděl, že Al Jourgensen chce tančit svlečený. Je to zoufalec.

Z Black Coal Depression sálá milimetrová propracovanost. Koncept, za kterým stálo jistě nemalé úsilí, je ve finále dotažen až do detailu. Sám musím přiznat, že tuto recenzi tvořím až po delší odmlce a letmém vystřízlivění z prvních pár návštěv tohoto kosmo komanda. A vidíte jak jsem dopadl... Ihned po vydání totiž vydavatel Naga productions umístil celé album volně k poslechu na svých stránkách, což byl mimořádný nápad a tomu kdo ho nevyužil, nezbývá než zainvestovat těch směšných 250 peněz do nákupu. V tomto případě se mu vedle trvalého poškození dostane skutečně za málo peněz hodně muziky. K tomu přičtěme hodně nadstandardně řešený booklet a nový vizitor z vesmíru je již doma. Hlavně klid...