Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gorgoroth - Quantos Possunt Ad Satanitatem Trahunt

GorgorothQuantos Possunt Ad Satanitatem Trahunt

Bhut23.10.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Spoustu lidí bylo velmi zvědavo co kapela GORGOROTH po svých personálních změnách vyprodukuje. Očekávání se naplnilo s deskou „Quantos Possunt ad Satanitatem Trahunt“. Výsledek není zlý, ani revoluční.

Spoustu lidí bylo velmi zvědavo co kapela GORGOROTH po svých personálních změnách vyprodukuje.  Očekávání se naplnilo s deskou „Quantos Possunt ad Satanitatem Trahunt“. Co se doopravdy v řadách kapely změnilo? Od předešlého řadového alba „Ad Majorem Satanas Gloriam“ se téměř celá sestava přetvořila. Jediný kdo zůstal stejný je kytarista a hlavní skladatel Infernus. Veškeré ostatní posty byly nahrazeny a dokonce byl i přibrán druhý kytarista. Nejvíc dohadů však rozpoutala záměna zpěváka. Návrat Pesta, který v kapele působil do roku 1997, vyvolal značný rozruch. Jedni tuto rehabilitaci odmítali, jiní byli mile potěšeni. Přiznávám se, že i já jsem byl potěšen a především nejvíce zvědav, co kapela ze sebe tentokrát vypotí. Při vyslovení jména Pest se mi totiž vybavilo, mnou velice oblíbené album „Under The Sign Of Hell“ z roku 1997, tedy poslední počin na kterém jeho hlas pod vlajkou GORGOROTH burácel. Ale zpět k novince. Deska disponuje devíti kousky plných různorodých nálad a zvratů. Kapela zvolnila tempo, což není naprosto vůbec na škodu, ba naopak. Pest ve svých vokálních plochách se svým hlasem provádí mnohé kreace a skutečně zdobí celý počin. Stopáž celého alba tvoří něco málo kolem půl hodiny. Myslím, že celkem vhodně zvolená délka pro novou desku kapely, v níž se odehrálo tolik změn. Stále se však vrývá pod kůži pocit, že k utvoření konečného barevného obrazu stále cosi chybí. Přetrvává jistá nervozita a jakési nenaplnění očekávání, které po celou dobu provázelo. Dílo zkrátka zní neúplně, jakoby mu něco chybělo. Není proto tolik výrazné a jedinečné. I když jeho jednotlivé plochy jsou celkem slyšitelně propracované. Ale i tak se nová fošna zřetelně blíží ke špičce hodnocení. Nu, v letošním roce se nám urodilo mnoho klenotů.

 

Jako úvodní skladbu byl zvolen poměrně nešikovně stravitelný kousek. Píseň vyznívá chaoticky a neuceleně. Výjimku však tvoří druhý song Prayer. Jeden z nejlepších výtvorů, jež se na albu objevují. Melodická skladba včetně sourodého zpěvu. Třetí věc zní pomaleji, ovšem obsahuje zpěvnější vokál, čímž dochází k velmi dobré melodii. Skladba je šlapavá a ukrývá v sobě typický severský charakter. Po čtyřce pestré na střídání nálad a utahané pětce přichází Cleansing Fire. S velice dobrým riffem a pestrými pasážemi dostává označení jako další nej skladba z počinu. Následuje střední tempo v sedmé skladbě. Po něm přichází předposlední píseň Satan-Prometheus. Tato skladba naplňuje veškerá očekávání, jež byla od kapely žádána. Rychlá, svižná, melodická. Ve své struktuře nabízí bohatýrský chorál, který zní celkem nenápadně, ovšem silně. V čase od třetí minuty a zhruba čtyřicáté vteřiny hudba utichne a zůstane jen zvuk dunícího větru. V dalších několik vteřinách se píseň přebarví v daleko pomalejší a opět melodičtější záležitost. Opravdu výborná pasáž. Závěr alba vytváří jakési outro. Ke slyšení kapela dopřála posluchačovi odbíjení zvonu, zvuky kláves a zlověstné hlasy, jež nemálo připomínají temné rituální vyvolávání. Po půl hodině a kousek máme celou desku za sebou. V mysli zůstává toto album zapsáno s dosti výrazným plus.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky