Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gravety - Into The Grave

GravetyInto The Grave

Ruadek12.12.2012
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Panasonic SA-PM15 / Koss Porta Pro
VERDIKT: Gravety nahráli desku, která kličkuje mezi mantinely stylů. Ani z jednoho si neukrajuje jejich výjimečnost, naopak se drží příliš u země. Technicky slušně zvládnutá nahrávka, která se ale nepouští do žádných větších akcí.

Německá úderka Gravety a jejich "Into The Grave" v převážně svižném „thrash ‘n‘ doom metalu“ je přesně tou deskou, kterou pustíte z hlavy pár dní po poslechu. Moje recenze na tuto promo desku nebude pitváním se v jedinečném díle, jehož kouzlo bylo těžkým objevováním nebývalých kvalit. Bude naopak přesně tak přímočará, jakou je i samotná deska.

 

Kluci od začátku spustí v celkem klasických postupech věci, které si tu mastí až do konce. Klasické riffy, občas docela příjemně slyšitelná baskytara, nijak výrazné bicí. Zpěvák Kevin Portz vše podporuje příjemným hlasem, který se vyskytuje ve dvou stabilních polohách – čistý vokál a thrashový řev. S growlingem mu pomáhá kytarista Gernot Gebhard. Pomalejší pasáže koketují více s heavy metalem než s atmosférou doom metalových odnoží. Prakticky jediné melodické linky tu tvoří sólová kytara, která se ale nikdy neodváže příliš. Vším tím chytlavějším se šetří, jako by přílišná invence byla na škodu. I proto album moc neleze do hlavy a jediné, co upoutá, jsou občasné výlety do ostřejších thrashových poloh. 

 

Z písní jednoznačně vyzdvihuji ostřejší a jedinou trochu progresivní skladbu „Curse Of The Catacombs“. Má kupodivu i mírně orientální motiv, kterým se odpíchne a nijak špatné ostřejší pasáže. Growling, kterým Gernot šetří až příliš, tu obstará slušně chytlavé polohy.

 

Po mnoha hodinách strávených s tímto albem, musím bohužel konstatovat, že mi z desky v hlavě nezbyla jediná zapamatovatelná linka. Není tu nic, kvůli čemu bych se vracel. Gravety jsou čistou esencí velkých fanoušků starého heavy metalu a vzpomínka na ty časy v jejich podání není úplně marná. Trochu to tady čpí Candlemass. Nic víc každopádně nečekejte – zda je to málo nebo moc, už nechám na vašem posouzení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky