Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Graveyard - Lights Out

GraveyardLights Out

David20.12.2012
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Graveyard si s minulým, nadmíru povedeným, albem Hisingen Blues tak trochu paradoxně naprděli do vlastního krmítka. Velmi vysoko nastavenou laťku tentokrát nepřekonávají, ovšem ani totální propadák se naštěstí nekoná.

Letošní deska švédských retro rockerů Graveyard, kteří mě minulý rok naprosto odrovnali vynikajícím, uvolněným a svěžími nápady překypujícím albem, které dokázalo, i s nemalým přispěním tlačenky silného domovského labelu, plnou parou rozrazit brány nejedné z hitparád či albových žebříčků, ve mně již několik týdnů vyvolává poměrně rozporuplné pocity. Těžko říci, zdali rozhodnutí vydat následovníka, na dnešní poměry nadstandardně úspěšné fošny Hisingen Blues, v tak krátkém časovém sledu, vzešlo pouze z hlav samotných muzikantů, anebo svou roli sehráli i moudří rádcové z řad Nuclear Blast neomylně čichající nějaké to Ojro do své pokladničky navíc.

 

Je mi jasné, že podobné úvahy mají asi podobnou důležitost jako přemítání nad tím, jestli před koncem světa raději prchnout v náruči Aštara Šerana nebo na hřbetu Maxipsa Fíka, nicméně faktem zůstává, že novinka Ligts Out oproti svým dvěma starším bratříčkům citelně zaostává. Žádná ztráta soudnosti v podobě pokusu o progresivní black metal nebo zapojení symfonického orchestru, nic takového se naštěstí nekoná. Album obstojně šlape od prvního hrábnutí do strun, refrény jsou zpěvné a nakažlivé, kytary důrazné a nabroušené, Joakimův zpěv obhrouble drsný i hladivě procítěný, vše je zahráno bravurně a přitom neučesaně a energicky, stejně jako na předchozích dvou počinech. Graveyard navazují přesně tam, kde minulý rok skončili, ovšem jejich snažení vyznívá jaksi nedotaženě, uspěchaně, jalově. Jasnou hitovku byste tentokrát hledali marně, což sice částečně vypovídá o vyrovnanosti materiálu, ovšem jeho úroveň ani zdaleka nedosahuje takových kvalit, jak tomu bylo zvykem dříve.

 

Celé Lights Out vyznívá spíše jako lehce přerovnaný a přepucovaný odpad z nahrávacích sessions k minulé desce, než jako její důstojný, plnohodnotný nástupce. Snad kromě velmi zdařilé, rozvláčné a s citem gradující Slow Motion Countdown, která bez problémů snese i ta nejpřísnější měřítka. Dokonce ani první oficiální singl Goliath zrovna dvakrát neuchvátí, na poměry Graveyard se jedná jen o takové šmrdlání postrádající silnější ústřední motiv a jasný cíl. Na druhou stranu, v porovnání s ostatními formacemi, které v současnosti loví ve stejných sedmdesátkových vodách, si Graveyard přeci jen udržují stále ještě dostatečný náskok. Po zarostlých hipísácích ze Švédska je v současné době hlad a prodejní úspěchy se jisto jistě dostaví, nicméně doufám, že s další plackou se hoši pomazlí o kapku víc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 20.12.12 8:59odpovědět

Je z toho trochu cítit, že Nuclear Blast ždíme z popularity Graveyard maximum. Ostatně je to jejich práce, divit se tomu nelze. Album určitě nedosahuje kvalit předchozích dvou, přesto příjemná a poslouchatelná deska. 75 %

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky