Recenze: Gray Dog - The Deal (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Gray DogThe Deal (EP)

-krusty-20.9.2018

Zdroj: 4-panelový digipak // promo od kapely

Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + PC

VERDIKT: Folk nebo unplugged rock? Ani ryba, ani rak...

Dle depresivního obalu jsem ponejprv očekával nějaký chmurný post rock či shoegaze... ale on se z toho vyklubal hybrid folku a rockového vokálu. Ach, myslím, že nás čekají folk'n'country časy. Už jsme byli zmasírováni Nergalovým Me And That Man, outlaw country Davida Vincenta či srandacovery Steve´N´Seagulls... a cítím v kostech, že se na nás valí podobného materiálu více.

Gray Dog jsou Egor a Dmitry, tedy bělorusko-polská dvojice, kdy jeden má na starosti vokál a perkuse, druhý k perkusím přidal kytaru. Hudba? Nezastírám, že jsem byl při prvním poslechu zaskočen, vylekán...

graydog kapela

Aniž bych chtěl snižovat hodnotu jejich snažení, prvotní setkání bylo o čemsi jako u táboráku a čůča produkovaném kraválu na španělku a metloše, který se snaží přeřvat unplugged doprovod čím dál hlasitějším tlačením na pilu tak silně, až mu lezou oči z důlků. První věc odezněla a já čekal (nevyhledaje si stylovou škatulku na netu), že od druhého tracku se to spustí. Nespustilo. Řezání do akustiky a Why Did You Fuck Me And Leave? Jasan, je to tvrdý folk pro tvrdé chlapy. Egor zpívá s hetfieldovskou manýrou a ruku na srdce – zpívá mu to skvěle. Až mi přijde hřích řvát jenom do jediné španělky, protože kvalita jeho přednesu by snesla plnohodnotnou rock/metalovou kapelu. Slyším trochu Cinderellu...

Nejsem expert na „blues southern rock'n'blues occult raw“ – což je soukromá nálepka, kterou se Gray Dog definují. Můj prostoduchý rozum slyší rock-metalovou kapelu, která propustila rytmickou sekci a přehrává svůj repertoár unplugged s občasným podupáváním. Zajímavé osvěžení, ale zatím nic víc.

Tohle dvacetiminutové EP je tak akorát. Když na konci disku slyším napodobování vlčího/psího vytí, mám toho právě dost. Dlouhometrážní album bych pravděpodobně nedal. Jako prvotní ochutnávka slouží The Deal užitečně. Ale nějakých 40 minut ve stejném duchu už by asi nudilo i interprety samotné. Takže, hola hej... Vybalte kytary oba dva, zpívejte oba dva alespoň refrény a hlavní zpěv nechť zkusí i jinou polohu než jen nasranost. A mohlo by být lépe. Prozatím o vás víme...

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?