Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Green River - Rehab Doll

Green RiverRehab Doll

David1.3.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: I přes pár slibně se tvářících songů a další posun ve zvuku kapely není Rehab Doll z dnešního pohledu ničím jiným, než pohrobkem, jenž v okamžiku svého zrodu reprezentoval již minulou tvorbu členů dvou velmi slibně se tvářících seskupení. Ano, řeč je o Mother Love Bone a Mudhoney, kapelách čerpajících mízu a energii identického podloží, ovšem zcela odlišným způsobem... ale to už trochu předbíháme.

Ihned po vydání EP Dry As A Bone v létě 87, které se kvůli problémům Sub Popu zpozdilo o celý rok, pánové začínají s nahráváním svého prvního regulérního alba společně opět s Jackem Endinem, nicméně mezi členy kapely se počíná vkrádat starý známý faktor sílících názorových rozepří, tentokrát v podobě odlišného pohledu pomyslného křídla Stona Gossarda a Jeffa Amenta, tíhnoucího k vodám přístupným cestičkou vyšlapanou silnějším labelem směrem k širšímu publiku, na budoucí směřování Green River, oproti undergroundově smýšlejícímu Marku Armovi, kterého tužby a ambice jeho spoluhráčů nechávaly naprosto chladným. Historek a mýtů ohledně počínajícího rozpadu skupiny koluje po internetu nemalé množství, ale skutečnou pravdu dnes znají asi už jen hlavní aktéři. Faktem ovšem zůstává, že problémy v nahrávací fázi se ukázaly jako fatální a nakonec vyústily v nevyhnutelný rozpad. Změna na producentském postu, jehož se zhostil jistý Bruce Calder (později Mother Love Bone), byla už pouhým výkřikem do tmy a jakousi formou gentlemanské dohody ohledně důstojného zakončení kapitoly jménem Green River. Výsledný zvukový kabát tak zřetelně cílí spíše směrem k Jeffových a Stoneových vizím, na druhou stranu žádnou "popinu" rozhodně nečekejte. Nezanedbatelný punc garážovosti zůstává navzdory výše uvedenému přesto přítomen především díky stále se lepšícímu Marku Armovi, jehož projev zde dosahuje kvalit hodných obdivu. Možná tak trochu paradoxně, jelikož právě kontrast mezi Markovým nakřáplým skřehotáním a čím dál více rozmáchlejší, pestřejší hrou obou kytaristů je nakonec tou hlavní devizou Rehab Doll mající na svědomí další, nejenom Markův, růst a modifikaci vlastního stylu. I doposud, trochu neprávem, mnou opomíjený bicmen Alex Vincent se prezentuje přesnými a především rozmanitými údery, kterými na takovém Come On Down zrovna dvakrát nehýřil.

Green River roku 87 byli již hotovou kapelou plnou osobitých, talentovaných hráčů, avšak ani to někdy nestačí ke zplození skutečně vynikající a dechberoucí desky. Abych jen nechválil, i přeze všechna uvedená pozitiva, mám z Rehab Doll, stejně jako v případě předchozího EP, poněkud rozporuplné pocity. Skutečně silné songy jako úvodní Forever Means, Rehab Doll nebo závěrečná grandiózní One More Stitch, jež osobně považuji vedle Swallow My Pride, zde také přítomnou v poněkud překopané verzi, za nejlepší skladbu Green River vůbec, se opět mísí s vcelku nevýrazným materiálem, jehož forma svou kvalitou jednoznačně předchází obsah. Zbylé kousky, včetně již dříve vydané Together We'll Never a bonusové Bowieho Queen Bitch, bohužel nedisponují žádným, skutečně silným, výrazným motivem, či strhujícím refrénem, nebo překvapivým, doposud neodhaleným ozvláštněním. Sice znamenitě s přehledem zahrané, ale jinak žádná sláva. Ani ryba, ani rak... prostě jen průměrné nápady v podání výborných muzikantů. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky