Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Greve - Bleknat bortom evig tid

GreveBleknat bortom evig tid

Garmfrost2.2.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Bleknat bortom evig tid je plné chytrých melodií, gradované atmosféry, hypnotického rauše, a dobrého muzikantství.

V každé recenzi se divím, jak to ten Swartadauþuz dělá, že pořád vydává tolik dobrých nahrávek a zakládá takové množství nových projektů, přičemž je stále ve víceméně výborné kondici. Tak to prostě je, jak říká klasik. Jsem rád, že k některým projektům se vrací. Není totiž zvláštností, že jiné nechává být buď úplně, nebo s nimi vydá album až za deset let. Greve patří k těm v prvním případě. Föllo afv svavel, lifvets dimridå se mi ještě nestačilo oposlouchat, split album Naturmystik jsem ještě pořádně neslyšel, rok se sešel s několika roky, a je tu třetí dlouhohrající album Greve.

 

Bleknat bortom evig tid víceméně pokračuje tam, kde předchozí album Föllo… skončilo. Tato dvě alba jsou dost odlišné od debutu Nordarikets strid. Nejen díky kvílivému vokálu staršího počinu a hrubšího mladšího. Korgath se nebojí jít do hloubek a dát svému hlasu pořádný prostorový liskanec. Nordarikets strid se v podstatě nacházelo v depresivních vodách plných tíživých, avšak hudebně poklidných melodií. Už předchůdce s Juhosovými bicími představoval sešlap na pedál. Bleknat bortom evig tid má navíc po všech stranách výraznější produkci, díky které vychází na povrch nemálo zajímavých detailů a vynikne atmosférická krutost.

 

Bleknat bortom evig tid není vlastně tolik chytlavé a návykové jako Föllo…, nabízí však nemálo silných momentů, díky kterým může růst. Nic není na talíři na první dobrou. Zaměříte-li se na basovou hru, která je opravdu skvělá, nebo na výborně narumplované bicí, je to jedno. Klidně se na ně vykašlete a užívejte dominantní sólovou kytaru, která si za podpory druhé kytarové stopy doslova bere hlavní slovo. Typické klávesové party mistra Swartadauþuze podkreslují celkový dojem, jsou často upozaděné, a to mi vůbec nevadí. Když však zní, není to na úkor. Greve stojí na ostrých kytarách a fakt dobré rytmice. Což Swartadauþuz nemívá často.

 

Předchozí album bylo plné odkazů na císařské, od čehož se tentokrát upustilo. Swartadauþuz vytáhl melodickou podstatu, ořezal neoklasická křídla, přidal na extrému a nabídl zdařilejší muzikantství. Z melodických výlevů alba se mi až točí hlava, ale sladko na patře mi není. Líbivých výlevů se nedočkáme. Ty Swartadauþuz neumí. Black metal Greve je sice posluchačsky přívětivější než některé jiné Swartadauþuzovy projekty, ale spíše navazuje na klasickou švédskou melodickou scénu z devadesátek, než by se snažil přitáhnout pozornost fans, kterým se líbí mainstreamovější proud v black metalu.

 

Od Swartadauþuze a jeho kumpánů nečekáme album plné hitových skladeb. Čekáme vyrovnané dílo, které je nutné poslouchat od úvodního intra (Till striden…) po závěrečné outro (Efter stormen…). To ambientně album uzavře a pohladí rozbouřenou mysl. A přesně takové Bleknat bortom evig je. Celistvým dílem, které je pestré, má plno obohacujících odklonů, ale dává smysl pouze v případě, když mu dáte svůj čas. Greve patří od Fölloafv svavel, lifvets dimridå k mým oblíbeným projektům. Moc se mi líbí čelní obrázek, ze kterého jde chlad, aniž by musel být zdůrazňován. Album Bleknat bortom evig tid je plné chytrých melodií, gradované atmosféry, hypnotického rauše, a dobrého muzikantství. To se neomrzí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky