Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gride - Vyzobat

GrideVyzobat

-krusty-23.5.2024
Zdroj: CD // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + sluchátka KOSS UR-40
VERDIKT: Spoustu věcí v životě doceníte, až když o ně přijdete. To se nám teď přihodilo s grind-matadory Gride. Nebo to tak alespoň aktuálně vypadá... Ale pokud by tenhle disk měl být labutí (nebo slepičí?) písní, je to důstojný song.

Letitá jihočeská sebranka Gride nás oblažila novým a možná posledním albem. Definici „album“ berte samozřejmě s rezervou, protože dvacetiminutová masáž (sic!) má do plnohodnotného alba daleko. Ovšem díky rychlosti a intenzitě, kterou trojice Čert, David a Honza pálí svoje náboje, je ta stopáž vlastně adekvátní a jakákoliv minuta navíc by byla …prostě navíc.

 

O čem to tedy celé vlastně je? Stopáž je dvacet minut, menu čítá dvacet jedna chodů a známé Gride. Takže je to o natlakovaném grindu, kterému dominují čertovské bicí, rozeskákaná kytara (oceňuji křivá „kanadská“ kila) a dunící basa. Nejsem znalcem celé košaté diskografie, takže promiňte, prosím. Mohu zodpovědně porovnávat s minulým „mořským“ EP, které mám v hlavě nejčerstvější a snad asfalt Záškuby chaosu (2011), který v polici pod gramofonem taky někde mám.

 

Pět let stará Hluboká temná modř (2019) byla povedená nejenom obalem, ale i svým tradičnějším pojetím grindu. Letos - zdá se - budeme trochu avantgardnější. Poslední album Gride je crossoverem mezi tradičním grindem a poctivou českou alternativou. Netřepat, promíchat v poměru 2:1. Jakoby do Gride zlehka prosakovala Čertova druhá kapela – alternativní Masáž (ostatně fascinace drůbeží možná nebude náhodná, vždyť album Masáže se zove Kvok!).

 

gride band

 

Gride jsou z podstaty grind. Rychlí a nekompromisní, ale vůbec ne tradiční. Sypat to umí na jedničku a aby ne – co člen kapely, to pojem. Gride jsou také originální. Gride jsou buď hodně rychlí anebo hodně avantagrdní. Chcete klasické piáno, hrající Prokofjevovu sonátu a bicí? Chcete dechové nástroje a bicí? Není problém a na albu opravdu najdete momenty, kdy se nacházíte v podivně švankmajerovském fantasy snu. Neříkám, že je to uchu ladící, ale někdo být průkopníkem musel, a to se počítá.

 

Zajímavé jsou texty. Jsou to nervní výkřiky do tmy, které vám ústa řvou do obličeje z bezprostřední blízkosti tak, že vnímáte krůpěje slin. Z ekologických agitek Prospektor a Klády si odnesete víc než z nějakého letáčku Sea Shepherd, který vám v podchodu podá děvče v batikovaném. Velice chválím přiložené vysvětlivky. Posluchač je zase o něco chytřejší.

 

gride nosič

 

Poslední album Gride není pro každého. Je nejen pro lidi s otevřenou myslí, ale i pro nebojácné jedince. A kdo se nebojí, musí ocenit odvahu a chuť k experimentům, která borcům nechybí. Gride jsou úkazem, který nemá mnoho následovníků. Smekám klobouk!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky